Duben 2009

ahoj:)) pisu z NYC!!!

29. dubna 2009 v 17:03 | Miska
Tak ted sedim kousek od Central parku v uzasnym hotelu, co si nasi vybrali:)) Nadhernej-to ten, co jsem jim vybrala v WL se jim vubec asi libit nebude:D...ale taky je o polovinu na noc levnejsi:D
Jasny, tedle rok mel neco dobryho. Poznala jsem spoustu supr lidi a zjistila, ze veci, co jsem si myslela, ze mi budou chybet me vubec nechybi-treba ale praha na druhou stranu mi strasne chybi-asi pro to, ze kazdej o ni mluvi jak by se tam chtel podivat nebo jak to tam bylo krasny kdyz tam byl:)....taky twillight...tjn....to bysme asi zadna necetla kdybych nemela tenkrat to povinou skolni cetbu-jaka Jacobova knizka?:D
Podle mesme se obe zmenili. Minimalne tim, ze nas hlas ma uz silu-volebni atd...proste kdyz ted neco udelame uz si to odskaceme jen mi. A podle me si to obe uvedomuje.
Ztoho ze nikoho nemas si nic nedelej. Neni kam spechat. Ted studuj a uzivej si, ze sme sami, po skole, az si zacnem poradne vydelavat tak si budem uzivat a pak az treba prejdem ke chlapum....stejne se ve 30 budem smat ze jsme uz v 18 nekoho chteli....a uvidis jak si budem pripadat na vsechno mlady pak spatecne. Proste uz zijem v jiny dobe, kdy lidi se deli do dvou skupin-ty co maj rodinu moc brzo, nemaji penize a tak se zadluzujou a kvuli nem ted mame poradnou krizi a ty co maj karieru a pak rodinu-coz je ten zpusob, ktery je takzvane moderni. Kolem 34 prvni dite. A podle me i rozumny zpusob. A pak jsou taky lidi, co maj neco mezi....newim, samosebou mi chybi nejakej chlap, ale zase na druhou stranu-stejne na to nejsem ready.....akorat se pak budu trapit, ze nechapu, proc snim nemuzu byt:D....

Mno tak ja jdu zase koukat na Gossip girl:)) XOXO...miluju te.

PS: uz se strasne tesim na nase a Zuzanku...a Natinku<3 jeste dve hodiny na ne musim cekat:)

mám se good

28. dubna 2009 v 19:42 | Janinka
Hele, přijde mi, že mám větší zadek než kdy dřív. To je hrozný.

Život vás štve, a pak umřete. Jo, takové štěstí bych chtěl mít. Jacob

Láskuju Jacobovu knihu. Láskuju fantasy. Právě teď píšu pokráčko, abych měla nějaké skóre, když nebudu nějakou dobu psát kvůli t Belgii...

Proč si lidi přidelávají problémy zbytečnostmi? Proč Monika zbytečně řeší nějakou chřipku? Mně je třeba nějaká chřipka dost ukradená, dokud na ni někdo blízký neumře, ale tomu nezabráním tím, že budu hystericky obvolávat všechny lidi, kteří se chystaj ven ze státu a prosit je, aby nikam nejezdili *oči v sloup*.

Hey a díky za facebook. Kdybys mi o něm neřekla, asi bych na něj nešla. Stejně jako bych se nezajímala o Stmívání... No, vidíš, aspoň k něčemu ta Amerika byla :-D

Jinak já a tenhle rok... Mně přijde, že žádná změna. Nebo tobě přijde, že jo? Určitě ne. Je to se mnou stejně na pytel jako minulý rok v tuhle dobu. Akorát že mám brigádu na červenec.
Nemám kluka a to je na nic. Z mnoha ohledů. Ale z jednoho je to dobrý. Nebude mě tu držet, až se rozhodnu zdejchnout na vejšku :-D

MTR a užij si NY! Pozdravuj! J

ahoj lasko:))jak je?

28. dubna 2009 v 14:15 | miska
Uz se moc tesim domu....:D....maminka mi rikala, ze si me odveze domu, pac se boji ty praseci chripky co tu ted v mexiku radi....newim, nejak mi ji nekdo uklidnit....dokonce premejsli, ze sem s natali nepojede, pac pro ni je to nebezpecny:((...nwm....snad prijedou. Jesi prijedou tak uz je tu zitra vecer mam....*IN LOVE*-mohla uz bych zacit do toho NY balit....co si sebou mam vzit na 4 dny-asi to, co budu chtit nosit+asi bych jim mela vzit ty darky co jsem jim tu koupila....tesim se na ne, moc moc moc:))
a tede uvidim taky uz za chvilku:))....za 52 dnu-to neni tak hrozny ne? ani ne dva mesice uz!!
***
jinak jeste bych urco chtela neco rict....ale uz jsem zapomela co:D....nezapomela...upa se mi to vykourilo z hlavy a mam pocit ze jsem nic rict nechtela...ale urco jsem neco chtela.-zmatla jsem te-mno ja sebe taky neboj:D

Mame supl...takze nic nedelame, asi-dostali sme nejakej papir, co mam vyplnit, ale vypada to nejak tezce-moc textu:D....se mi na to nechce:D....ja mozna necham maminku vzit me domu a bude. Stejne-tady me uz nic neceka-mozna ten bazen na zahrade-ale v CR mam zase plavani skoro zadarmo v LBC bazenu:// dilema.....no na prom me nikdo nepozval tak tam asi nepujdu a graduovana budu, ale nedostanu diplomku....prej jako vymenejs student dostanu jen nejakej papir a obdiv, ze jsem si ten rok dala-ANO ANO DEKUJi, NETLESKEJTE:D....\\

Co vic....mno proste jsem ten rok zmrvila:D....kdybych zustala v CA tam jsem mela kamosky co me neustale nekam brali a ja odjela....a tady? tady po me nestekne ani pes-zvali me tam dva kluci na rande a tady?-tady neni snad ani zadnej peknej-a pritom jsou vsichni namysleny a nadrzeny a zadany....chybej mi ty mi dva teplousove tam....strasne moc. Kdyz si to tak vemes, tak ja tady za celou tu dobu, co tu jsem tak jsem byla jen dvakrat u jednoho kluka doma, dvakrat u jedny kamosky doma a asi 2 krat v obchodaku s nekym-ne sama-jo a pak 3 s jednim kamosem-2x hokej a jednou u nej doma. A to je vsechno-za 7 mesicu!!!!!! A proc? protoze moje rodina me nenecha jezdit nikam s kamosema, takze planovat vsechno je desne slozity a tak se na to vykaslali...a ja asi taky...uz ptat mi prislo zbytecny po tom, co mi asi 20 krat rekli, ze jsou unaveni, nebo ze je venku moc snehu nebo ze je pozde.....a nebo ze se jim nelibi, ze tam s nama nebude dospelak:(...takze ve skratce-tendle rok byl mozna vic neprd nez kazdej jinej skolni rok...
Jen jsem pribrala, zjistila, ze jsem celej zivot snila o necem, co neexistuje a prisla o par kamaradu-coz by se ale asi stalo i kdyz bych neodjela....a dal? to uz snad staci...

tak jsem si postezovala....ale vem to tak-v CA jsem si asi taky stezovala a ted se mi po tom stejska....:( A chybi mi vodni polo a tancovani!!!! Jsem za ten rok mohla upa moc umet tancovat..... a ted bych tam plavala s kamoskama a randila s Chuanem:D:D...ne treba ne:D

cosi kdesi

26. dubna 2009 v 15:52 | Janča z toho nemůže
Hele, četla jsem na facebooku něco v tom smyslu, že Zuzka je *in love*, je to možný? A kdo je ten šťastný?
Míšo, jsme v tahu, každej s někým chodí a my furt nic :-D.
Fajn, nebudu dělat, že mi to vadí. Dneska je mi to fuk, mám jiný problémy. Třeba jsem tu za ty dvě hodiny vůbec nestihla, co jsem chtěla. Ach, jsem tak líná! Budu se sem muset ještě večer vrátit...
Teď půjdu buď na balkon nebo ven. Učit se. Hmmmmmmm. Nechce se mi. Nemůžu tu radši sedět a psát emka? mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm... Fajn, tak radši ne.
Lásko, já už se tak hrozně těším, až z tohohle zkorumpovanýho města vypadnu! V tý Olomouci sice chcípnul pes (co se týče obchodů a turistů), ale je tam tak dokonalý ticho... Takový skvělý pohodvý prostředí na učení... Na seznamování... Na život! Vzduch! eh!
No nic, na literu je další pokráčko... A já jdu na ten balkon XD, zítra píšu ze všech probrných maturitních témat z dějáku :-(...

ochutnávka

25. dubna 2009 v 16:28 | Janinka
Ahoj! Teď jsem přijela z Olomouce... Mimochodem skončili jsme druzí... Pocity různý... A různorodý... Mám toho teď v hlavě moc, musím si to nějak utřídit... Napsala jsem cestou domů v autobuse pokráčko... Tohle je jen ochutnávka, zbytek na literu...

...
"Dál? To, co vždycky," řekl Pavel, jako kdyby to bylo nad slunce jasné. "A bude hůř. Král Olaf má tři syny. A ten nejstarší, Viktor, který by měl nastoupit na trůn po otcově smrti, je hrozně krutý člověk. Dal bych svoje nový boty na to, že tuhle hloupou předehru před dalším válečným obdobím vymyslel právě on. Richard je spíše diplomat a Olivera zase zajímá jen boj."
"Olivera?" zeptala jsem se co nejlhostejněji, ale málem jsem si uřízla prst, když jsem chtěla utěrkou otřít čepel nože.
"Oliver je nejmladší. Obrovský talent. Jeho lučištníci jsou čím dál tím lepší."
...

tak co rikas?:D

24. dubna 2009 v 15:32 | miska se bude mit na co koukat
myslim, ze budu slintat:D

upa uzasny song:))

24. dubna 2009 v 14:06 | miska
ted mi upa zni v hlave-a ten klip je taky good

2. kapitola

23. dubna 2009 v 13:47 | miska

Dny plynuly nějak podezrele pomalu. A já začínala mít výčitky svědomí-nejen, že ty láhve, co ten kluk ukradl šli z myho platu, ale ještě jsem se ten den zneviditelnila-tak strašně dlouho jsem se snažila s tím bojovat a pak-jen kvůli jednomu obycejnymu klukovy-I když tendle kluk měl k obyčejnosti daleko.Stejně tak jako já I on uměl věci o kterým se může ostatním jen zdát-ať už je to noční můra nebo dokonalý sen.
Je to už 8 dní a já stále v zádech cítila jeho pohled, jako by byl na každém kroku se mnou a přitom, když jsem se otočila, byla jsem sama.
"Coje?"zeptá se mě Kamila, spolužačka, co bydlela na stejném intru a tak jsme spolu chodívali často ze školy:"Jsi nějaká divná-už po třetí se otáčíš, jak kdyby tam někdo křičel, že je výprodej Coach kabelek."vysměje se mi.
"Ne, nic, jen se mi zdálo, že někoho vidím."
"To stále myslíš na toho kluka?"
"Ne."zalhala jsem a usmála se na ní:"Cože si říkala o těch kabelkách?"měla jsem sice celkem dost kamarádů, ale nikomu jsem se nikdy nemohla otevřít, nikdy jsem nikomu nemohla říct pravdu o tom, kdo jsem. I proto mě všichni považovali za uzavřenou tajemnou.
"Dneska máme za úkol ze zemáků jen sledovat ty regionální zprávy, zejo?-aby jsme zjistili, jak je na tom ekonomika..."zeptala se těsně před tím, než jsem zahučela do svého pokoje.
"Ještě z matiky doplnit ten sešit a z němčiny slovíčka."opravila jsem ji a oba jsme jen otráveně vydechli. Zavřeli jsme za sebou dveře a posadili se nazem před televizi a čekali na začátek zpráv.
"...převrácené auto v Marešové ulici skončilo v pokojíčku malé Anetky, nehoda se obesla bez zraně...česká koruna na trhu opět klesá...slepice na statku pana Horáka snáší oranžová vejce...policie našla tělo mrtvého chlapce..."začalo schrnuti správ. Jak jsem zahlídla obrázek zabaleného těla zvedl se mi žaludek. Cítila jsem, jak to se mnou škublo. Něco nebylo v pořádku.
"Nemáš chuť na oravzovy vejce?"nechápala Kamila.
"Přesně, nechutná představa."řekla jsem cekala na posledni spravu pri ktere jsem zesílila zvuk.
"...18-ti lety Radek Strohý byl nalezení mrtví dnes v šest hodin ráno. Příčiny smrti zatím nebyli nalezeny. Ted předáváme slovo Andree, které se podařilo vyzpovídat policistů, který se na místo dostavil jako první."
"Omlouvám se, ale nemůžeme vám podat bližší informace. Policie na tomto případů stále pracuje, nemáme zatím žádná fakta, jsou to jen domněnky."říkal policista a já opět věděla, že mě je něco povědomého-
"Alespoň jméno?"snažila se reportérka.
"Je to Radek Strohý, jeden že syrotku ze zdejšího destskeho domova. Jediná další věc, co bych vám mohl prozradit je, že tento mladý muž byl hledaný za mnoho drohnych krádeží a take časových nesrovnalostech pri obhajove smrti jeho rodičů před 3-mi lety."řekl policista a poté, co reportérka poděkovala jen se uměla usmál a odkráčel. Při pohledu na jeho žádá mě zamrazilo. Dělá-vu:byl to ten stejný člověk, co byl tenkrát v tom muzeu v den, kdy byl zatčen otec. Sice byl o něco starší a zarostlejší ale byla jsem si jistá, že to byl on! A také jsem si byla jistá o další věci-ten zesnulý byl on, chlapec, kterého mám už prez 8 dní stále v hlavě.
"Myslíš, že zabil své rodiče? Corka a vrah-hrůza."snažila se pochopit Kamila můj zpanekareny výraz.
"Netuším..."přiznala jsem a snažila se usmát, abych zamaskovala to, jak hrozně jsem se cítila uvnitř.
Policie po nás jde-a dřív nebo později nás dostanou, všechny.
Večer jsem nemohla usnout. Ani muzika mi nepomáhala. Vstala jsem teda a šla otevřít okno a se skleničkou vody jsem se do něj posadila. Zase jsem na sobě cítila jeho oči-ale teď už mi bylo jasné, že nemá cenu je hledat-je mrtví. Už nidky ho nespatřím.

1.kapitola

22. dubna 2009 v 3:18 | miska

Zase jsem jednou sedela za pultem male samoobsluhy-jedine, co byla v centru Malesovic, mesta, kde jsem studovala a jen vzpominala.
Uz je to davno, co jsem si slibila, ze se nezviditelnim. Uz jsou to roky, co v sobe dusim neco, co mi je tak prirozene. Pripadala jsem si jako ryba bez vody, chleba se soli bez masla, kytka bez slunce. Abych sama sebe zastavila od napadu zvyditelnovat snazila jsem se byt co nejvic mezi lidma-po skole jsem si dala par konicku, po koniccich jsem s partou kamkoli, kam sme ten den meli namireno. A tak to chodilo celou zakladku. Od te doby, co bydlim na intru, nejak jsem zlenivela. Jedine co se donutim delat je dojit do prace a pak unavena zase zpet a ucit se. Precejen, gymnazium da zabrat.
"Dobry den."slusne jsem pozdravila starou pani Novou, nasi stalou zakaznici.
"Zase ste zdrazili jogurty! Vydridusi!...kde na to clevek s mym duchodem ma brat….O korunu!"nadavala a polozila predeme kosik. Na stare kase jsem vytukavala ceny potravim a potraviny rovnala do papirovych tasek.
"Ja za to nemuzu pani Nova, to musite za panem sefem, ja to tu nevedu."postesteskla jsem si:"A za to, co mi davaj bych tu ani na ten jogurt nemela, budte rada za vas duchod. Je to 68."rekla jsem a podivala jsem se na ni. Zarazene se divala do kabelky, jako by ji nekdo zmrazil. Podivam se na dalsi osobu ve fronte, ktera zarazene sledovala hodiny nad moji kasou, ktere staly na 16:45. Opravdu bylo vsechno zmrazene az na me? Jestli ano, proc jsem slysela to hvizdani? Byla jsem si jista, ze to vychazi z mrazaku. Na zidly jsem se naklonila tak, ze jsem spatrila toho hvizdalka v cepicy cpajiciho si do kapes lahve sody. Nachvilku jsem jen sledovala toho "zlocince". Co je zas? Je on ten, kdo zmrazil cas? Prece takova vec neni mozna-I kdyz pokud je ona schopna udelat se neviditelnou-
Chlapec se otocil pres rameno a oci zaboril smerem k pultu. Citila jsem jak moje telo automaticky mizi, ale nemela jsem cas nad tim vice premyslet, byla jsem utopena k jeho pohledu. Krasnych ocich na jejiz sile dodavalo huste skosene oboci a I na dalku rozpoznatelne dlouhe rasy. Kousl se do rtu a otocil se spatky k geralu-jako by nad necim premyslel a pak uz si jen pamatuju, jak se vsechno zase spustilo a ja cuchla se zidle, cimz jsem se zase zviditelnila:"Au!"zanadavala jsem-nez jsem se zvedla, byl pric.
"Co si rikala? Nejak jsem te preslechla. Mam naslouchatka, vis!?"
"68"zopakovala jsem a ani neprepocivala drobne, co mi na pult vysipala.
"Dekuji za navstevu."rekla jsem stale jak v trama. Tak ja nejsem jedina-opravdu existuje vic lidi- nebyla to jen pohadka meho otce…Tak spatna jsem si nepripadala ani nepamatuji. Byla jsem statna jako pokazde, kdyz jsem zmizela. Pokazde, kdyz jsem mela pocit, ze muzu byt ja!
Hned jak jsem prisla na intr moje spolubydlici poznali, ze se mnou neco je.
"Asi jsem se zamilovala."rekla jsem a placla sebou na postel. Moje spolubydlici si vymenily pohledy.
"Ty? To je vubec mozny?"provokovali ale me dneska nic z miry nevyvede.
"Jak vypada? Kdo to je? Je z nasi skoly? Jak se jmenuje?"zajimaly se a ja se jen blahove usmala a pokrcila rameny, sahla po svych velkych sluchatkach a nechala se unest do sveta hudby, moji nejlepsi pritelkyne.

oj

21. dubna 2009 v 17:48 | Janča z toho nemůže
Hele, říkala jsem mámě: nemáš njakej čistej hadr? Bych si utřela ten svinec na stole! A ona šla a strčila mi takovej hnusnej smradlavej. A já jsem jí řekla, že ten právě nechci, že smrdí. Prohlásila, že nesmrdí. A tak jsem si tu utřela ten bordel... Mno a smrdí to od toho hadru. Já bych se z toho...
Proč ti to vykládám? Asi, že to musím čuchat. To byla určitě strategie, jak mě dostat od PC...

Hele, jsem debilka. Vybírali jsme si maturitní témata. Tak jsem si samozřejmě vybrala to nejtěžší. Politický vývoj v LBC od r. 1989. Hey, ale to bude utrpení! Jediný, co jsem zatím sehnala, jsou nějaký volební statistiky. To bude hrozný to zpracovat. A asi 10 stránek mám mít asi do konce školního roku. Fuj. PROČ SI TAKHLE PŘIDELÁVÁM PRÁCI? No jo vlastně, asi že jsem tak strašně jetá do tý politologie XD.

Za chvíli hodím na Liter pokráčko. Tak tam můžeš mrknout. Jsem líná kopírovat to sem, protože to musím dělat přes poznámkový blog, aby to nebylo naformátovaný.

Jinak se mám dobře... V pátek jedu do Olomouce... A další čtvrtek do Belgie... A těším se jak blázen!!!

ahojky

20. dubna 2009 v 14:01 | misika
Ahoj jani, mam dilema a potrebuju, aby si mi pomohla.....koupila jsem mamince coach kabelku. Newim, proste jsem sla a koupila ji, pac jsem ji chtela koupit neco, co by si sama nekoupila. Mno je to od coach a stala 2 litry.
Myslela jsem, ze se budu citit dobre, ze ji to urco udela radost, ale citim se hrozne. Prijde mi to nejaky divny. Od chvile, co jsem ji koupila, jen myslim, co bych mamince koupila jinyho, kdybych ji vratila....je to divny.
Proste celej zivot jsem chtela koupit mamince neco drahyho a kdyz to ted mam, chci to vratit, pac mi prijde, ze i kdyz by si to zaslouzila, vic by ocenila, kdybych ji dala neco drobnejsiho a ty penize utratila na sobe.
Myslis, ze tu kabelku mam vratit, nebo ji mam mamince dat?

je takova mala, mozna na mobil, nejakej kapecnik, sminky, klice, fotak a kancis. nic vic bys tam nenacpala. To poutko jde nechat takdle, nebo se da prepnout prez celou dilky jako normalni kabelka, ale je kratky, takze to na rameno nevytahnes-takovej ten franzouskej styl-nosit u lotku.

wim, ze ti to musi prijit jako malej problem, ale jde o 2000korun ceskych://


cituju z filmu:)

20. dubna 2009 v 4:07 | miska
jen abys vedela: jsou dva, co se rozhodli, ze se vezmou, pac oba nemeli penize a chteli mit ty svatebni dary.
pred oltarem chlap zacne cist to, co mu ta holka napsala, aby precetl jako prisahu a pak se zastavi:

"Ne, promin, ja takdle nemuzu. Nech me rict, jak to opravdu citim."
"Ne"zasyci ta holka
"Ale ano. Ja uz dal nemuzu. Chci rict pravdu, promin. Jsi strasna! jsi palicata, protivna panikarka. Kdyz jsem te poprvy potkal, tak jsem mel chut utict. Ale pak jsem zjistil, ze to je presne to, co na tobe miluju. Miluju te, Jessiko. A ted ty, precti si svou prisahu."
ona ji otvira a cte:"Vezmes si me?"
on pokracuje:"Chci vedet jesi to taky tak citis."kleka na kolena a vytahuje prstynek. Ona se na nej podiva:"Ty!-nesnasim te, opravdu. Jsi devkar, zadluzenej sazkar...ale od ty doby, co sme bydleli spolu jsem na tobe nasla malickosti co jako bys nebyl ty-jako jak se zacnes trast kdyz stoji tvoje matka ve dverich- jak rozesmivas my bratrance...a zjitisla jsem, ze ty drobnosti miluju. Taky te miluju."
"To znamena ano?"
"ANo."
"Pockejte, libate se uplne ve spatnou dobu!"zacne knez ale oni neprestavaji:"No dobre, prohlasuji vas za muze a zenu a pokracujte v tom, co uz ste zacali."



:D:D....

jen 2 kapitoly

17. dubna 2009 v 16:29 | Janinka
Ani dneska se mě na nic neptej. Zas mám náladu akorát se jít zahrabat. A za oknem mlha a zima, co zalézá za nehty. V srci bolest. Protože se mi stýská. A nevím, po čem. Asi jsem něco měla a už to nemám. Tebe taky nemám. Tak aspoň že Lena někoho zas má...

27. Rodina

Den se náramně povedl. Sluníčko vymalovalo podzim krásnými barvami. Všechno vonělo. Příroda se opalovala a užívala si poslední závany tepla. Samozřejmě mě nakazila.
Pobíhala jsem kolem plotny. Fajn, slovo pobíhala není příliš výstižné. Když jste nafouknutí jako balón, který se už chystá odletět a víte, že tomu není ještě pár měsíců konec, moc toho nenaběháte. Radši jsem si sedla.
Rozrazily se dveře a někdo mi vtrhl do kuchyně jako velká voda.
"Olivere!" vykřikla jsem užasle, ale ulevilo se mi. Je na živu! Půl roku jsem si domýšlela kdeco a teď byl tady, živý a zdravý, a kontroloval, jestli ho někdo nesleduje.
"Vzali nás na neplánované vojenské cvičení do hor," vysvětloval překotně.
"Radní něco říkali," špitla jsem, vpíjela se do něj uplakanýma očima a krájela cibuli. Neměla jsem ponětí, jestli je původcem těch slz opravdu cibule.
"Co se děje?" zavřel okno, kterým se před chvílí vykláněl ven do lesa a vzal mě kolem ramen. "Je něco špatně?" Pohladil mě po vlasech.
"Já vlastně ani nevím. Je něco špatně? Je, nebo není?" Otřela jsem si slzy a odsunula židli, abych mohla vstát a ukázat mu, že bude otcem. A když jsem to udělala, ztratil poprvé od té doby, co ho znám, řeč.
"Leno," vydechl a svezl se na uvolněnou židli. Co si o tom mám myslet? Zatvářila jsem se zoufale. Ale objal mě kolem boků a položil si ucho na moje kulaté bříško. "Ách…" usmíval se. Zahořela jsem štěstím. Prohrábla jsem mu rozcuchané vlasy. Určitě sem běžel hned, jak dorazil domů, takový je blázen.
"Nechceš večeři?" zeptala jsem se nesměle. Malý jedlík uvnitř mě se hlásil o slovo.
Přikývl a pustil mě, ale nespouštěl ze mě oči.
"Jak to vzali ostatní?" vyptával se, zatímco jsem chystala jídlo.
"Nijak zvlášť," odbyla jsem ho. Nechtěla jsem ho zatěžovat jejich věčným vyptáváním a zatracováním.
"A vzali by to ještě hůř, kdyby znali pravdu," zamumlal.
"Zabili by nás všechny," řekla jsem, když jsem před něj stavěla talíř. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval.
"Měl jsem tu být," prohlásil.
"Hloupost! První měsíce mne sledovali. Děsila jsem se, že tě chytí. Ale už to vzdali." Naštěstí.
"To je důsledek úžasné myšlenky solidarity, kterou tu prosazujete. U nás by to bylo každému šumák. Nikoho nezajímá, jestli má dítě otce či nikoliv," pronesl se zadostiučiněním.
Vzdorovitě jsem pohodila hlavou. "Tak si zůstaň u vás!"
Zakřenil se. "Jestlipak naše dítě zdědí tvou zpupnost!"
Kousla jsem se do rtu. Řekl 'naše dítě'. Moje a jeho. Za naše dítě stojí bojovat! A nepochybovala jsem o tom, že budu muset ještě ledacos vybojovat. Už kvůli tomu, aby mohl vyrůstat ve světě bez války. Najednou jsem měla opravdu vážný důvod válku zastavit.
"Jenže u nás by se moje dítě nemohlo narodit," posmutněl najednou.
"Proč ne?"
Zakroutil hlavou. "Teď ne. Jednou. Chyběla jsi mi. Každou minutu. Nemohl jsem se na nic soustředit, protože jsem nevěděl, co s tebou je." Natáhl se ke mně přes stůl a políbil na čelo. Zachvěla jsem se.
"Bála jsem se, že už se nevrátíš," přiznala jsem a naoko nepřítomně se vrtala v králičím mase, abych nemusela vzhlédnout. Ta myšlenka mě pořád bolela.
"Hloupost, já se vždycky vrátím," usmál se.


28. Všechno, co bys chtěla

"Kdybyste cokoliv potřebovali. Cokoliv, rozumíš, musíš mi to říct!" prohlásil Oliver. Seděli jsme na mé posteli a dívali se vzájemně do očí. Byla jsem šťastná jako blecha.
"A jak ti to mám asi říct? Až si zase na pár měsíců zmizíš?" pronesla jsem žertovným tónem. Něco mi říkalo, že už se to nezopakuje.
Zmáčkl mi ruce, které držel ve svých opálených dlaních. Přemýšlela jsem, jestli je to opravdu opálení.
"Podzim se chýlí ke konci, žádné další cvičení nehrozí. Jen další války."
"Jakou v nich hraješ úlohu?" zeptala jsem se. Nemohla jsem jinak, zněl tak vážně!
"Velkou," přiznal neochotně, ale nijak to neupřesnil.
"Tak se, prosím tě, nenech zabít," zamumlala jsem a dívala se při tom z okna.
Vzal mě za bradu a přetočil si ke mně můj obličej. "Mně si nedovolí zabít," zašeptal a v očích měl něco, co jsem nedokázala pojmenovat. Zamrkal. "Co ty jsi tam tenkrát vůbec dělala?"
Bylo mi jasné, co myslí tím 'tam tenkrát'. Myslí tu pláň, kde jsme se potkali. Kolem zuřila bitva a na mě se slétly šípy, kterým velel.
Začervenala jsem se. "Porušila jsem pravidla."
Zasmál se. "Tak už to nedělej."
"Dělám to právě teď. Kdybych neporušovala pravidla, šla bych do města a řekla jim o tobě."
"Já vím," zašeptal a políbil mě.
A v tom polibku bylo všechno. Radost ze shledání a láska. Trochu jsem se nechala unést a málem ho odtlačila z postele.
"Promiň," odtáhla jsem se, když zavrávoral.
"Ne, ty promiň, nechci ti ublížit," usmál se. Až teď jsem si uvědomila, že si mě k sobě tisknul.
"Dobrý," obrátila jsem oči v sloup. Nejsem cukrová panenka.
"Musíš být opatrná," připomněl mi.
"Nikdy jsem nebyla opatrnější," ujistila jsem ho.
"To mě těší. Takže… Máš všeho dost? Dávají ti radní pravidelnou rentu, když nedocházíš na hodiny?"
"Jo, sem tam z nich kápne i něco navíc. Když pohrozím," ušklíbla jsem se.
"Už vidím, jak jim zrovna ty hrozíš," zatvářil se pochybovačně. "Co by jim od tebe asi tak mohlo hrozit?"
Jej, on vlastně neví… Oliver nemá ponětí, že mám zaklínačský dar! Zatím jsem to nechala plavat.
"Mám všechno, co nezbytně musím," prohlásila jsem.
"Co si pod tím mám představit?"
"Nemám tebe," špitla jsem.
"To není zas taková katastrofa," odfrkl si, ale rozhodil kolem mě paže. Položila jsem mu hlavu na hruď a poslouchala, jak oddychuje. "Já nejsem žádná výhra. Jsem pro tebe velké nebezpečí. Pro vás oba. Vůbec nevíš…"
Kousla jsem s do rtu. "Co nevím?"
"Jen mi teď něco slib."
"Ano?" vzhlédla jsem. Vypadal starostlivě.
"Nechoď teď do města. Tak týden."
"Radní mě přizabijí…" chtěla jsem odporovat.
"Věř mi. Tam nebude bezpečno. Pro nikoho. Pro tebe dvojnásob. Jestli tě chytí, jestli tě uvidím v Islaminu, budu naštvaný, rozumíš?"
"Ale kde bych se já vzala v Islaminu?" nechápala jsem.
"Neslyšela jsi, že se něco chystá?" ptal se najednou netrpělivě.
"Slyšela," přitakala jsem.
"Nechoď teď do města," zopakoval, ještě jednou mě zoufale políbil a zvedl se k odchodu.
"Se mnou tě trvalé štěstí nečeká, Leno," otočil se mezi dveřmi.
"Nežádám trvalé štěstí."
Smutný úsměv. A pak už jen široká záda. A pachuť ničeho.

A najednou... Tma.

predmluva:)

17. dubna 2009 v 6:10 | miska

Uz za stredoveku lide verily v nadprirozene sily. Uz s prvnimy lidmi prisla vira. Vira v naprirozeno. V kazdem staleti se k ni pristupovalo jinak. Ve staroveku mocne vladkyne matriarchatu vykonavajici svou magii pomoci bylinek byli uctivane, ve stredoveku stejne dcery Eviny, co neodpovidali normam tehdejsi doby byli upalovane a nemilosrdne cirkvi vyhlasovane za carodejnice.
Lide se naucily prirozene se vysmivat abnormalnim jevum a stejne tak I carodejnice prestali lecit svymi bilinkami a pomahat svymi schopnostmi a stahli se do ustrani. Behem dalsiho stoleti se naucily se sve schopnosti schovavat. Naucily se dedit tajne svou kulturu z generace na generaci aniz by si toho jiny stihly povsimnout. Hraji si s panenky a auticky jako jine deti, chodi do skoly, musi psat ukoly, kdyz dospeji musi poctive pracovat jako obycejni lide a jako vzorni rodice I vychovat dalsi generace. Ale I presto v jejich srdcich stale proudi ta jina krev, ktera umoznuje jejich telum delat veci, o kterych lide dnesniho uspechaneho sveta nemaji ani poneti.

Mala divka stala ruku v ruce s jejim otcem u vytriny v muzeu a prohlizela si korunovacni klenoty Karla ctvrteho.
"Tati, jen nachvilku, jen si ji skusim a polozim ji zpatky."poprosila znovu a zaborila ty sve krasne psi oci do otcovych.
"Tak dobra."povolil nakonec. Divka si drohnou rucickou prohrabla huste splihave blondate vlasky a jemne si povyskocila. Otec se usmal a rozhlidl se kolem. Pak sklopil oci na divku a dal ji nenapdany pokyn. Aniz by si jich kdokoli vsiml, oba nachvilku zmizeli. Devcatko melo stale mensi problemy udrzet se neviditelne a tak se jen nepatrne dotkly klenoty a vratili se aby se znovu zvitilelnily pro zbytek sveta.
"Tyjo! Krasa!"zasla ta mala zatimco si srovnavala dech. Citila, jak ji srdce busi o zavod, tak strasne rada mela, kdyz mohla byt neviditelna, ale ani jeden z rodicu ji to moc neschvalovali, bylo to nebezpecne-ale tak krasne.
"Ne ze o tomdle reknes mamince."rekne otec s klukovskyma ulycnitcskyma jiskriskama ve starsich vlaskami krasy oramovanymi ocich.
"Prosime vsechny navstevniky muzea aby ukoncily jejich navstevu, muzeum se zavira."ozve se hlaseni.
"Cas jit domu."oznami sklesle holcicka a otoci se k odchodu:"A zrovna to zacinala byt sranda."
"Jednou me dostanes do poradneho prusvihu!"pronese otec, kdyz dcera zmizi z dohledu.
"Ale to me nedriv budes muset chytit."jeji hlas se nese v prazdnem muzeu jeste tajemneji nez kdy driv a divce to pridava na adrenalinu. Kdyz v tom ji neco zarazi-nejsou sami.
"Pane, stujte, musime s vami mluvit!"slysi za sebou a rychle se otoci. Mela chut kricet, ale nemela hlas. V tech muzich bylo neco, co ji desilo. Slysela, jak otec neco namita a videla, jak se nachvilku straci. Ale jeden z dotycnych muzu se zadal smat a udelal neco, co divka nikdy predtim nevidela. Jako kdyby sahl do jejich sveta, sveta co znal jen jeji otec a ona a vytahl ho zpet.
"Utec!"slysela otcuv hlas. Utec? Nemuze utect-ne bez neho. Zviditelnila se, a rozebehla se otci na pomoc, ale on ji jasnym gestem zastavil:"Utec!"rekl durazneji a silne ji od sebe odstrcil. Divka zavrela oci, aby zpomalila tlukot srdce a zacala utikat. Slysela za sebou hlasy a rany, ale nezastavovala se. Bezela, dokud necitila obeti sve matky.
"Co se stalo, Taro?"uklidnovala ji matka, zatimco libala jeji vlasy.
"Policiste, policiste chytly otce. Je pric!"kricelo devce. Vedelo co se stalo jejimu otci, vedela to stejne tak dobre, jako vedela, ze tito lide pujdou ted I po ni. Porusila pravidla:"Je pric."
Matka nepotrebovala vice slov. Sebrala batoh, v kterem meli vzdy pro pripad zabalene vsechny penize a doklady a s cerou v naruci nastartovala auto a ujizdela pric. Hledat misto, kde bude jeji dcera v bezpeci.

24. - 26. kapitola

16. dubna 2009 v 21:55 | Jeninas
Dneska nemám dobrou náladu. Mám náladu, že bych skočila z mostu. Protože se tak hrozně podceňuju. Protože si tak hrozně nevěřím. A štve mě to. Štvu se!
Hele, ty víš aspoň, že o tebe někdo stojí. O mě nestojí nikdo. A proč by taky stál?

24. Zrádkyně

Radní nebyli jenom naštvaní. Byli zelení vzteky. Samozřejmě podezřívali Páju, ale tenhle špatný předpoklad jsem jim vyvrátila hned na začátku. Pavlík mi hodně pomohl. Kdyby věděl, jaká jsem zrádkyně, možná by se za mě nerval. Ale stejně jsem mu byla vděčná.
Dvanáct moudrých chlápků pochopilo, že Pavel je vyjevenější než oni a nasadili ho na mě, aby ze mě vytáhl nějaké další informace. Hlídalo mě i pár dalších lidí, takže jsem si vždycky mohla být jistá, že neusínám tak docela sama.
Omezování osobní svobody? Té svobody, kterou tak hrdinně hlásají? Pche, já přeci nemám právo být těhotná, nemám právo na nic jiného než na záchranu svého rodného města. Co je proti tomu má osobní svoboda?
Tohle mi neměli dělat. Nezasloužila jsem si to, ale měli mi věřit. Takhle nahlodávali mou víru, že stojím na správné straně barikády.
Samozřejmě je stejně jako Leonu napadlo, že dotyčný smilník je ženatý. Oh, jak bylo naše město zakomplexované a svázané s vírou, i když se tomu tak vehementně bránilo!
Bohužel je napadla i správná varianta. Totiž, že viník stojí na straně 'zla'. Samozřejmě jsem to popřela, možná ještě přesvědčivěji než to, že by to mohl udělat Pavel, ale prohlásili, že se v Islaminu děje něco nekalého, a tak na mě poslali tu armádu špehů, která nyní hlídkuje ve dne v noci před mým domem.
Přemýšlela jsem, jestli by se ty nekalé události mohly nějak dotýkat Olivera. Možná proto nemůže přijít. A v tuhle chvíli je to dobře. Chytili by ho. Jestli už to neudělali, teď by se jim to určitě povedlo.


25. Sakra, kolikrát jsem ho viděla a co musím snášet


Má hlava byla zaplňována ideologickými žvásty a lamentováním radních.
Lidé se za mnou otáčeli. Bylo mi jasné, která nevymáchaná pusa to rozhlásila. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli bych Leoně hodně ublížila, kdybych přizabila otce jejích dětí. Uznala jsem, že moje dítě možná nebude mít otce, a tak ho nesmím připravit o sebe nějakým neuváženým činem. Naše právo bylo přísné a ani bláznivé těhule obdařené nadpřirozenými schopnostmi se z něj nevyjímaly.
Před mou malou chaloupkou se už druhý měsíc střídaly hlídky. Povídaly si o tom, že se temní zabarikádovali a udržují mír. Nikdo jim nevěří. Každý se bojí.
Pája už se mnou přestal úplně mluvit. Leona mu za to nadává, ale sama nemá čas.
A Oliver nepřišel. Tak moc jsem ho chtěla vidět a tak moc jsem se bála jeho návratu. Hlavně jeho reakce na můj stav. Opravdu jsem nedokázala odhadnout, jak se bude tvářit, až to zjistí. Někdy jsem si tu chvíli představovala, než jsem usnula. Buď to byla nejkrásnější chvíle, kterou jsem mohla od života chtít, nebo ta nejstrašnější a nejbolestivější.
Co jsem komu provedla, že tohle musím snášet? Mohla bych ty vojáky nechat odfouknout. Celé naše pravidly svázané město bych mohla zasypat kamením a hlínou. Ano, teď už bych mohla! Jenže nesmím zničit budoucnost, která nakonec třeba bude úplně jiná, než si myslím.


26. Láska

Jak mi rostlo bříško, začínala jsem své malé mrně milovat. Vlastně mi na ničem jiném nezáleželo. Zjistila jsem, že se ve mně probouzí dosud nepoznané instinkty, které měly jediný účel: zachránit to malé třeba za cenu vlastního života.
Proto jsem nenáviděla všechny, kteří na mě koukali skrz prsty. Moje dítě vzniklo z lásky, kterou oni možná nikdy nepoznali. Musela jsem si přiznat, že musím Olivera opravdu milovat, když tohle dokážu snášet. Bylo mi strašně líto, že ho nejspíš už pořádně nepoznám. Ztrácela jsem naději. Ale jestli někdy dostanu tu šanci opravdu poznat otce svého dítěte, rozhodně se jí chopím.
Jak jsem si postupem času uvědomovala, že potřebuji klid, protože mám o své miminko strach, začala jsem více prosazovat své zájmy. Začalo to tím, že jsem se odmítla každé ráno trmácet do města na nudné hodiny, které mi psychicky příliš nepomáhaly. Pak jsem si dupla i ohledně nesmyslné osobní stráže, která mi vartovala pod okny.
A tak jsem najednou sama.
Můj život je teď jen o přežívání nějakého mezičasu a objevování nepoznaného.
Ale cítím ji… Lásku.


knock u down

16. dubna 2009 v 2:21 | miska
***
***
JEN TAKOVY VSUVKOVY VIDEO, JEN MI TO PRIJDE TAKOVY VYSTIZNY-PROSTE NEKOHOmas a kdyz se s tebou rozejde a ty se pres to preneses a mas nekoho jinyho tak te zase knocknou dolu a muzes zacinat znova zapominat.
Ale klid, to nam ani jedny nehrozi-nemame nikoh0o, kdo by se snama mohl rozchazet, zejo;)
jinak asi dostavam pms, ale zase mi vsechno leze krkem.
Mno nic, nasla jsem nejakej uzasnej film s mecema a takovyma tema staryma vecma tak jdu slintat:D.....a brecet...mno jo, prvni mrtvej-ne pockej, todle uz je druhej-nepjprv tata a ted nej kamos....chudak-ale slusi mu to nastvanymu:D

21. - 23. kapitola

14. dubna 2009 v 21:40 | Janinka
Ahoj, zlato, moc krásný dopis jsi mi poslala, komiks jak vyšitej, moc se mi líbil ;-)
Omlouvám se, že ti neodepíšu na članky, nechám to na zítra, šíleně mě bolí hlava... Dobrou!

21. Když si dva věří

Tak jo, věděla jsem o něm kulový. Možná byl sériový vrah. Koneckonců jeden zločin už na mě spáchal.
Věřte nebo ne, bylo mi to jedno. Tak strašně jedno, až to nebylo normální. Ne, to fakt není v pořádku, když se oběť zamiluje do svého trýznitele. Pes nelíže ruku, která drží klacek! Jenže Oliver už žádný klacek nedržel. A nebyla jsem do něj vlastně zabouchnutá už předtím? Jo, byla.
A bylo mi moc hezky. Věřila jsem mu každé slovo, každý dotek a byla mu oddána tělem i duší.
Věděla jsem, že nikdy nedokážu stát proti němu. Bylo by to jako vrazit si nůž přímo do srdce.
Zatímco mi hlavou běžely různorodé myšlenky, mé tělo zachvátil oheň. Přecházel přese mě ve vlnách. Nezáleželo na tom, jestli byla dnes voda na břehu horká či nikoliv.
Když si dva věří, je to nejkrásnější věc na světě.
Odcházel a já najednou věděla, že se vrátí.


22. Země

Od rána mi bylo šíleně špatně. Vlastně mi tak bylo už pár dní. Jenže když máte nějaké povinnosti, prostě to překousnete a jdete si je splnit. Proto lidi nemají být sami. Vždycky by měli žít s někým, kdo se postará o to, aby se neuštvali. Jenže já nikdy nikoho takového neměla. Fajn, měla jsem tátu, ale ten zemřel dřív, než jsem začala brát rozum.
Radní mi dali konečně pokoj s tancem. Beztak mě to neustálé hopskání nebavilo. Až na jednu výjimku. Jenže dotyčný taneční partner byl bůhvíkde. Musela jsem slíbit, že budu chodit do lesa a snažit se opět sžít s přírodou, na kterou jsem pěkných pár dní kašlala.
Chcete znát pravdu? Šla jsem tam jen proto, abych potkala Olivera. Přeci jsem ho tam potkala už třikrát! Jenže tentokrát mě čekalo trochu jiné překvapení. Ne od Olivera, ale od přírody. Nejspíš jsem jí chyběla, protože mě odměnila možností hýbat dalším živlem. Takže už jsem si mohla pohrávat nejen se vzduchem (ve formě větru), ale i se zemí. Dokázala jsem silou vůle zvedat kamínky. Zatím jen malé, ale věděla jsem, že za nějakou dobu dokážu zlomit skálu a hodit ji mezi vojsko temných.
Myslím si, že tak špatně mi bylo z představy, že bych měla po temných hodit kusem kamene, když tam někde mezi nimi stojí Oliver. A ten kluk byl v každé mé myšlence. Tak kde sakra vězí?


23. Překvapení

Má nová schopnost se stále zlepšovala. Mohla jsem donutit kameny nahoře na svahu, aby se daly do pohybu. Mohla jsem zvednout kupu hlíny bez použití lopaty. Cítila jsem se mocná. Ale jinak mi to bylo ukradené. Uběhlo pár týdnů a Oliver nikde. Jenže můj menstruační cyklus také. Začala jsem se shánět po kalendáři a spočítala si, že mám zpoždění od té doby, co se vypařil. Takže jsem těhotná.
Těhotná, těhotná, těhotná?!
Bože na nebi, budu mít dítě! Bylo mi mdlo. Rozběhla jsem se ke mlýnu. Fajn, možná bych neměla být tak neopatrná. Ale nemohla jsem být sama. Ani minutu. Ani vteřinu.
Leona máchala prádlo. Celá udýchaná jsem se zastavila přímo před ní.
"Problém!" vyhrkla jsem a musela si rychle opláchnout obličej. Cítila jsem mýdlo. Oči mě pálily.
"Hoří?" zasmála se Leona a opřela se o valchu.
Z mlýnice vyšel její manžel. "Zdravím, Leno!" Byl fajn, bral mě jako tu divnou samotářskou holku, co se paktuje s vedením města a sem tam přijde na kus řeči. Ale teď bych ho kopla za to, že zaclání, protože byl hrozná drbna.
"Nemám divné chutě. Jen je mi špatně a nedostala jsem to," řekla jsem potichu, aby mě neslyšel.
"Myslíš si, že jsi těhotná?"
Pokrčila jsem rameny. Nezvládala jsem své nálady, mohla bych na ni začít křičet, proč se tak hloupě ptá.
"Je to možné?" prohlédla si mě skepticky.
Našpulila jsem pusu. "Kdyby to nebylo možné, tak se tím nezabývám! Víš, jak budou radní zuřit?!"
"Co je jim do toho? Hele, Leno, už jsem si dávno říkala, že ti nějak moc mluví do života."
"Nevíš, kdo je otec," odsekla jsem.
"Je ženatý?" zamyslela se.
"Ne!" Fuj, nějaký starý ženáč. I když já vlastně ani nevím. Proč by Oliver nemohl být ženatý? Třeba proto na mě kašle.
"Tak v čem je problém?"
Zakroutila jsem hlavou. Nemůžu jí říct, že je to nepřítel. A ještě k tomu se zdekoval.
"Asi to před nimi neutajím, viď?"
Zamyslela se. "Musíš zatloukat, zatloukat a zatloukat jak smyslu zbavená."
"Břicho jak pátrací balón asi nikam nezatluču," ušklíbla jsem se. "A v chalupě se schovávat taky nemůžu."
"Samozřejmě jim to musíš oznámit dřív, než si toho sami všimnou. Ale jen, co potřebují vědět," mrkla na mne. Chápala rychle. "Ale vezmi si s sebou Pavla. Budou křičet."
"Díky, Leo!" Bylo mi trochu lépe. Počáteční šok odezněl.
Zase jsem se rozběhla, ale tak nějak opatrněji. Koneckonců budu máma. Nejsem to už jen já, koho mé nohy nesou. Neměla jsem z toho pražádnou radost. Možná bych ji měla, kdyby se mnou byl Oliver. Nebo aspoň kdybych věděla, co s ním je. Jestli mě jen tak sprostě neopustil. Třeba ho nezajímá, co se mnou bude. Také jsem se bála, že se o to zajímal a chytili ho a zavřeli do šatlavy. Naši, nebo temní, na tom nezáleží. Jenže kdyby ho chytli světlonoši, snad bych se to dozvěděla. Nebo ne?


mam novej napad na pribeh....

14. dubna 2009 v 16:45 | miska
a zacala jsem osnovou, tak by to treba mohlo byt i dokoncene.
todle je prvni napad:
  1. Predmluva: Erika mluvi o sobe-o jeho minulosti, kdy ji byl zatceny otec za a schopnostech znevidelnovat se.
  2. Kapitola:Erika prichazi do noveho mesta, kde potkava chlapce, Radka, ktery v obchode zastavi cas, aby mohl ukrast lahev vody. Eriku ale cas nezastavi a tak jako neviditelna sleduje ho. Radek spusti cas a strati se Erice z dohledu.
  3. Kapitola: Vecer ve spravach Erika vidi spravu o tom, ze bylo nalezeno telo nejakeho mladeho kluka-mrtveho. Eriku na te sprave neco zaujme a tak zesilu zvuk televize-ten kluk byl ten, koho dneska videla v obchodaku-ten, co zastavil cas. Kdyz pujde spat bude mit pocit, ze ji nekdo pozoruje.
  4. Dalsi den Erika sedi ve skole a premysli-kdyz v tom, zrovna, kdyz je vyvolana k tabuli, se zastavi cas. Erika se-jako vzdy-zneviditelni. Spatri skupinu mladich lidi mluvici o smrti Radka. Jeden z lidi zahledne a zacne sni mluvit. Znovu ji nekdo pozoruje.
  5. Zamysleni. Erika nechape, ze napejdou potkala tolik lidi se schopnostmi. Dalsi den se snazi mluvit s lidma, co vcera poznala. Kazdy znich vyuziva svych schopnosti naplno. Jsou k ni mili a otevreni-teda vetsina. Jako kazdy vecer ma pocit, ze ji nekdo sleduje.
  6. Erika poprve v zivote zacne milovat svou schopnost. S novymi kamarady zazije spostu zabavy. Ve skole budou podvadet pri testech, budou si prodluzovat volne chvile mezi praci a skolou a vsichni budou mit plno srandy. Vecer se ji zda, ze ve stinu jejich jablone zahledla Radka.
  7. Ale precejen neni neco v poradku. Par lidi s party jsou tisi a furt se o necem bavi. Ostatni Erice vysvetluji, ze se jen boji, ze by je mohla erika zradit. Jako Radek. Erika se vyleka-to oni zabili erika?-ale bude ji ozvameno, ze radek neni mrtvy. Ze by to precejen byl Radek?
  8. Znovu ma erika pocit, ze ji nekdo pozoruje. "Vim, ze si to ty, radku!" pronese a Radek zastavi cas. Snazi se ji presvedcit, ze jeji pratele ji lhali, ze oni jsou ti zli a Erika, oslepena Radkovym vzhledem ho nasleduje a utika snim na centralu, kde I on ted bydli.
  9. Lide kni nejsou moc pratelsky, koukaji na ni jako na zrudu. Ale Erika stale zamilovana do Radka si nedokaze dat jedna a jedna dohromady. Prochazi mnoha testy. Radek vzdy vymysli nejakou lez aby ji donutil procedurou projit. Erika je unavena a zacina stracet svou silu-Radek tvrdi ze to proces, pri kterem sili-ve skutecnosti ji to zabiji.
  10. Erika se v noci jde projit-potaji a uslisi rozhovor mezi Radkem a dalsimi lidmi. Bavi se o tom, jak uz jeji silu skoro maji a jak ji vyuziji. Radek ji zradil. S placem utika do sveho pokoje a vola svym pratelum. Nikdo ji nezveda telefon az na Janu, ktera ji vyslechne, ale pomoc ji neslibi.
  11. Dalsi den Erika prestane brat prasky, ktere ji podstrkavaji a zacina se znovu citit silnejsi. Snazi se to ale neprojevovat a prasky si peclive schovava. Nanapadne je zacina podstrkavat Radkovi, ktery netusi, ze ona vi. Ten vecer se u ni obevi jeden ze pratel ze skoly. Oznami ji, ze pristi den prijdou a znici centralu.
  12. Erika vi, ze je dost silna bojovat. Todle je jeji posledni noc. Kdyz sedi na terase a sleduje hvezdy-vzpomina, prijde k ni radek a vyzpovida se ji-prizna ji, ze ji daval ty drogy a varuje ji, ze musi pric, ze ji pomuze utict, ze ji miluje a ze nedokaze ji nechat zabit.
  13. Erika zmatena nevi co ma delat. Nevi, jestli sni nehraje dalsi hru-a vi, ze je ted silnejsi nez on. Radek ji zacne libat-ona ho necha. Oba se nachavaji unest a usinaji na terase.
  14. Rano je probouzi rany. Erice je jasne, ze to boj zacal. Do sve komory si rychle bezi pro sve veci a pridava se ke kamaradum. Prekvapi ji, kolik lidi snimy prislo bojovat. Boj je kruty, ale bez zbrani. Vyhravaji. Eriku vsichni jeji pratele vitaji s otevrenou naruci a oznameji ji, ze maji v planu potopit celou tu centralu pod vodu. Radek se pridava na jejich stranu.
  15. Vsechno je pripraveno. Vsichni jsou pripraveni odletet kdyz v tom Erika zahledne Radka. Jeji pratele ji rikaji at ho necha, on ji prosi o pomoc. Erika vaha, ale nakonec je prateli odtahnuta a Radek umira. Erika je smutna a nastvana. Prijde ji, ze jeji zivot skoncil. Vecer, kdyz usina ve sve posteli, uz ji nikdo nesleduje.
  16. Dalsi den ve skole jeji pratele se snazi zvednout jeji naladu. Dejali si z ni srandu a ona se pramaha usmivat. Kdyz v tom slysi jeho hlas. Ostatni ji vysvetli, ze v ty budove byla jedna zalozni mistnost pro jednoho a ze to meli vsechno naplanovane. Ona nastvana odbiha a utika od matky k otci-jak ji jen nasli?
  17. Vysvetleni. Stal pred ni radek a vsichni a omlouvali se. Ona jim odpousti, vraci se k matce a zacina chodit s Radkem.
    KONEC

a to druhy chci udelat upa jinak, originalne, zatim nemam osnovu, nevim, ale mam hlavu plnou napadu, jak by to mohlo byt. Chtela bych to udelat neco jako bohy...a lasku samo....nebo slechtice, vis co, neco na vysokem postaveni. A chci to udelat jakoZe ten kluk bude mocny, silny, bohaty....vsechno dobry....a ta zenska bude z jine rodiny, nebo jineho nabozenstvi, nebo neco takovyho. Bude tam taky predstavovana jako to nejlepsi....a jejich rodiny to nebudou chapat. Budou mit domluvenou svadbu, aby spojili ty dve rodiny. Ale ta zena nekoho bude mit. Rodiny vyhlasi boj a ten vsemocny zabije toho, koho ta zena miluje. Vtom se v zene prohudi nenavist vuci tomu muzi a za nic na svete snim nechce byt. A tedy utece. Jemu dojde, co udelal a utece za ni. A jako smrtelnik/chudy ji do sebe jako nic prinuti zamilovat se aniz by vedel, ze je to ona. A tada-konec:D

metoda volného proudu vědomí

13. dubna 2009 v 14:58 | Janča z toho nemůže
Tak se říká tomu, když prostě píšeš to, co tě napadne, aniž by to nějak souvisle navazovalo. Používala to Woolfová. Jenže v jejím podání se to teda opravdu nedá číst. To bude tím, že nejsme tak vyšinuté jako ona. Ona byla bisexuálka a zabila se tak, že šla pomatu do stále hlubší a hlubší vody, až se utopila. Na to musí být člověk hodně cvok, aby se takhle zabil.

Hele, jsem v pytli. Zablokovala jsem si heslo do internetového bankovnictví. Protože mi to furt psalo, že jsem blbě opsala kód, ale měla jsem ho dobře. Takže si musím pro jiný heslo. No já se z toho po****, copak mám čas furt lítat do banky?! Nemám!!!

A teď jsem zjistila, že máme zítra třetí hodinu seminář z dějáku. A to je hodně v tahu. Buď půjdu až na čtvrtou hodinu, nebo mě Baci vyzkouší. A já to samozřejmě neumím, učila jsem se jen na normální děják, protože ten den navíc píšeme z první světový. Uahááá! Mno, uvidím, možná se na to mrknu a risknu to. Vezmu si tu novou sukni, bude mi koukat na tu obrovskou modřinu, kterou mi na těláku udělala Pěničková, celý to zkoušení zakecáme a budu to mít aspoň za sebou. To vlastně nezní tak špatně.

Velikonoce jako ušly. Docela. Jen mě leze na nervy být sama. Když vím, že ještě dlouho sama budu. Budu. Budu budu a budu. Fuj.

Jo a s Monikou a jejími hysterickými výlevy končím, říkala jsem ti to? Prostě jsem nad tím celých 5dní přemýšlela a nemám na to nervy. Holka, co jeden den kouká, jako kdyby chtěla skočit z mostu, já o ní mám strach a druhej den přijde jak vyměněná, jak nějaká druhá osobnost, která jako kdyby nebulela na veřejnosti... Mi nestojí za to. Ne.

A zjistila jsem, že vlastně člověk má jen těch pár přátel a nic vís. A já mám navíc rodinu, která by pro mě udělala všechno. A to je vlastně úžasný =).

MTR!

ahoj lasko

12. dubna 2009 v 4:46 | miska
mno tak zase pisu-trochu. Jsem ted nemocna tak jen sedim doma a koukam na filmy...zkoukla jsem na youtube vsechny Casti gilmorovych devcat, ktery jsem chtela- rory-logan a rogy-jeff. pak jsem se koukla na par filmu jako Kopacky, nebo Jumper-co jsem uz davno chtela videt....vic co si ted ale rikam? Ze musim byt presne ten clovek, co muj tatik vzdycky pomlouval-clovek, co zije filmama vic, nez v lastnim zivotem. Proste mi prijde, ze pac vim, ze mi to tu za 2 mesice konci bojim se tu vic na ty lidi vazat a tak radsi budu koukat na filmy nez zit-a to je spatne,...mela bych si ty dva mesice prave proto, ze jsou posledni jeste vic uzivat...ale co placam, stejne neni skym a jak. Ted koukam na nejakej starej americkej film o dobe hitlera...o tom, jak nejaka ucitelka zmenila calou rodinu-neco jako Marry Popins...takovej muzikal...a to obleceni co maj je tak sladky:) :D...jak proste nosili ty dlouhy sukne a korzety....a ted-kalhoty tak, ze nam leze zadek ven kdyz se prodklonime a tikla co ukazujou co nejvic...ach.....docela lituju, ze zensky nekdy zacali nosit kalhoty....si vem, ze by sme ted furt jeste chodili v suknich:)
Mno nic. jdu dokoukat kopacku...a pak si dam jeste neco-vzdyt je jen 10:46, zejo:)
Dobrou:* MT