Únor 2009

lalíky

27. února 2009 v 9:37 | Janíííííííííííísek
Čauky!
Za chzvíli mi zazvoní, ale říkala jsem si, že se ti radši ještě ozvu, protože se na komp zas dostanu nejdřív v neděli večer. Jedu k babi a v sobotu s tetou do Prahy...
Mno, musím říct, že jinak nevím, co napsat :-D To mistrovství bylo fajn. V CineStaru bylo taky fajn. Tak poslední směna je fajn už proto, že je poslední :-D. NO, de facto poslední není, ale pro tenhle měsíc jo :-D
Láskuju tě! J

zmena

26. února 2009 v 17:24 | miska
trochu jsem zmenila nas vzhed...jen pac mi vcera nefungoval net a nudila jsem se tak jsem tim zabyla tlouhou chvili:) ale jinak jako dneska v noci jsem mela uplne krasnej sen*in love* uplne strasne dokonalej kluk v nem byl. Snazila jsem si neco zapomatovat, ale v hlave mi zustalo jen to, ze mel velky krasne chlapsky ruce a krasny oci...a ze se jmenoval kuba...ale tim si ted tak zpaetne nejsem moc jista, mozna jsem si todle zrovna domyslela:P...
Bylo tu uzasny..nekam sme sly a uplne ja k nemu prisla a on se k nekym bavil tak jsem ho jen obejmula za zadu a on neco namitnul a me to urazilo, ale on z zapeti ke me natahl ruku a pritahl si me vedle sebe, abych prej nechodila za nim, ale vedle nej....a...nic extra jsme nedelali, jen povidali spolu a s dalsima lidma, ale me bylo uplne krasne...ach...ale jako kdyz pak vidim nejaky pary tady ve skole-ty holky se od tech kluku strasne nechaj mucit....treba jedna kamoska na svyho kluka: prosim, mohl bys me podrbat na zadech? mno a on se naprahnul a petsi ji prastil do zad....ona se jen zasmala a tokovy...tak jsem to nemyslela....on se an neomluvim a zacil ji do tech zad kousat....:D....jako proste nevim mno..a nebo moje host segruska ma kluka a ona kdyz ho obejme tak on: di odemne pric nebo se s tebou rozejdu. WTF?! proste ja newim, jestli bych todle unesla, bach toho kluka poslala do pr*ele. Jako ja na jednu stranu nechci hodnyho slusnyho kluka a na druhou stranu mi vadi, kdyz kluk neni hodnej-ja uz proste nevim:D:D...jako proste jsem moc narocna, zadnej kluk nemuze splnit my pozadavky:D...pac jsou zmateny jako vsechno, co se kolem me tooociii:))
***
"Musis ji nechat jit."slysim za mnou ten medovy krasny hlas.
"Sisi?"otocim se. Prikyvne. Moje sladka sestricka. Nachvilku jsem se necitil tak hrozne pri pohledu na ni-vubec se nezmenila za to dobu, co jsem ji nevidel. Ale pak me zamrazilo jeste vic v zadech.
"Coze? ty po me chces, abych nechal jit jedineho smrtelnika,ktereho miluju-s nima?"ukazu na tu bandu pomatenych okridnenych bezmozkovcu.
"Dohlidnu na ni. Slibuji."rekne a ja citim, jak me lidske ja propada panice. Ale ne-bud silnej!-premlouvam sam sebe. Zacal jsem znovu videl vsechno tak rychle! Citil jsem pacivou bolest po celem tele, moje srdce se zacalo zastvavovat a snim i cely krevni obeh.
"Dohlidnes na ni! Se podivej-"rekl jsem ale sam jsem odtocil pohled jinou stranou:"dicha vubec?"citil jsem, jak se mi zlomil hlas. Moje manzelka! Nebyli jsme svoji ani 24 hodin a uz jsem si stracel. Vedeli jsme oba, ze dneska se neco stane, pripravil jsem ji na to, aby byla schopna prochazel okny bez ujmy a vysvetlil jsem ji snad vsechna pravidla pohybovani v nich. Ale na todle jsem ji nepripravil. Sisi ke me prisla a polozila jeji ruku na me rameno, zavrcil jsem na ni a zamaval kridly ktere mi zazali rasit na zadech. Vsichni odemne kousek odstoupili a divali se na me, jako kdyby videli dabla-ma cerna kridla nebyla neco, co by videli kazdy den. Snazil jsem se i da dale soustretit, ale citil jsem, jak ma mozkova cinnost slabne a pomalu jsem zacel stracet sve lidske ja, v hlave mi opet zacala znit ta melodie....molodie o rovnovaze, milovani a dorbu a zl, zlu, ktere zije dole na zemi a musime zastavit.
"Museli jsme."skusila znovu moje sestra.
Zavrcel jsem, ikdyz muj hlas byl tam medovy, ze to spis znelo jako smich.
"Co jste ji udelali?"zeptam se a zadivam se na andela stojiciho nejbliz ke me. Jen se na me usmal a pokyvl hlavou na andeli stojici nejblize k telu bezmocne lezicimu na podlaze.
"Sakra!"reknu a vidim, jak vsichni poskoci:"odpovi mi nekdo?"slysel jsem vychazet ze sveho tela....v hlave me dunelo a vubec jsem nemel poneti, co se deje. Ani jsem se nanadal a jen citil jsem jak moje telo se tlaci k tomu smrtelnikovy. Citil jsem tlak na cele telo, jak me ostatni zastavovali, ale stale jsem se nezastavoval, do chvile, kdy jsem citil, jak nekdo jakoby zarazil jehly primo do me hlavy. Citil jsem jak se mi podlamuji kolena a vraci se mi me lidske ja.
"Pust!"zastenal jsem a citil, jak tlak sili, zakricel jsem tak silne, ze misino telo poskocilo. Pootocil jsem hlavu na stranu, abych se podival na to, jak mi jeden z andelu lame kridlo. Nesnasil jsem, kdyz se mi nekdo dotykal kridel, bylo to, jako by se dotykali meho mozku, jako by jejich prsty projicdeli kazdym mym mozkovym-a ted-ten pocit ani nedokazu popsat....jako kdyby mam nekdo udelal diru do hlavy a ocelovou tyci rozmackaval mozek na malinky kousicky.
"Puste ho, on ji necha jit! Nechas ji jit!"krici na me Sisi, slysel jsem za sebou hlas ve sestry:"Prosim, nechteho jit, nechte ho...prosim."rikala a ja citil, jak tlak v mych kridlech slabne. Dopadl jsem na podlahu do svyh krvachych slz a ikdyz jsem se snazil soustredit, premena zpet na cloveka me totalne zvukove odrizla od okolniho sveta. Jen jsem videl, jak nekdo zveda Misino telo a jak moje setra vystrasene pokukuje mim smerem. Zacnou odchazet za svetlem vychazejici z balkonovych dveri. Jediny, kdo zustane je Sisi.
"Proc?..."zeptal jsem se ze vsech zbyvajich sil.
***

hm hm hm

26. února 2009 v 9:53 | Janinka
Pokráčko než poběžím na lyže... PS: končím s výkecama, příště už na to vlítnem XD
***
Otočila jsem se a naposledy se prošla po mostu přes kanál. Nebe se zatáhlo, zešedlo. Vzduch houstl a naplňoval mi plíce vlhkou hmotou. Za chvíli jsem neviděla nic, než smetanovou mlhu. Šla jsem volným krokem pořád rovně a doufala, že ucítím tu šílenou bolest a pak padnu do náruče jedinému člověku, kterého dokážu milovat. Nevím, jak dlouho jsem šla. A pak mne jeho silné paže sevřely v náručí a já vydechla a ocitla se v ráji. Vdechovala jsem jeho vůni a vnímala ruce hladící mé vlasy, obličej, záda. "To byla ta nejdelší vteřina mého života," šeptal. Rozbrečela jsem se. Jako malé děcko. A to bylo hloupé. Měla jsem se na něj dívat a tisknout si jeho obličej do paměti, aby tam byl uchovaný v přesnější podobě. Co když to bude jednou to jediné, co mi zbyde?
"Ššš," konejšil mě. Přitiskl si mě k boku a šli jsme k autu. Otevřel mi dveře. Sedla jsem si a vložila obličej do dlaní. Byla jsem ráda, že je to za mnou.
V mžiku seděl vedle mě a bral mě za ruce. "Mluv," přikázal potichu.
Zakroutila jsem hlavou.
"Pomůže ti to," pohladil mě po tváři.
Polkla jsem. "Bylo to… Velice iracionální."
Natáhl se pro mne. Položila jsem mu hlavu na hruď. Jeho tichá přítomnost mě uklidňovala. Byla to záruka klidu a bezpečí.
"Od začátku jsem chtěla zpátky! Ale nepustil mne! Musela jsem projít mlhou. Ale proč?" mlela jsem, co mi padlo na jazyk.
"Jednou to muselo přijít," zamumlal.
Vzhlédla jsem.
"Naše budoucnost se zamotává stále víc a víc. Někdy získáme zdání klidu, ale jsme rychle vyvedeni z omylu. Osud stojí proti nám, nevyhneme se tomu." Jeho oči byly naléhavé.
"Osud se dá změnit! Každý krok, ať už doleva či doprava, dopředu nebo dozadu, ho může změnit!"
"Osud neošálíš, lásko!" Smál se, ale nebyl to šťastný smích.
"A co je to vlastně osud? Je to bod vrcholu? Nebo chvíle, kdy náš život končí?"
"Řekl bych, že to druhé."
"Pak je osud smrt. A tu opravdu neošálíš," zamumlala jsem. Odtáhla jsem se, aby mohl nastartovat. Dívala jsem se z okna. Krajina ubíhala v rozmazaných šmouhách a vrhala tak zdání, že je nezadržitelná jako sám život. Hloupé zdání. Vždyť to naše auto se pohybovalo. Ne všechny ty stromy.
***
"Chtěla bych, aby to skončilo. Nejhorší je to čekání. Člověk o něčem ví, je to nevyhnutelní, bojí se… A mezidobí jsou nejhorší."
Nakláněl se nade mnou. "Promiň," zašeptal.
"Ty za to nemůžeš. Já řekla, že nebudu utíkat… Kdo ví před čím," ztišila jsem se až do ztracena.
"Já taky nevím. Nevím vůbec nic." Upřel na mne zmučený pohled.
"Nebuď smutný." Položila jsem mu dlaň na tvář a povzdychla si.
"Chtěl bych s tebou zase řešit banální záležitosti. Nedostatek peněz a snubní prstýnky."
"Peníze nemáme pořád. Jedině, že by se nám na hlavu některého z těch oken sesypala hromada zlaťáků."
Ani se neusmál. Poslední dobu se moc nesmál. Ještě víc jsem se utvrdila v tom, že čekání je pěkně na nic. Jenže to jsem ještě nevěděla, že čekání není tak hrozné. Že to, co přijde je mnohem horší.
"Dej mi pusu," zamumlala jsem tiše.
Přejel mi špičkou nosu po lícní kosti. "Jsou to jen slova, ale ani nevíš, co pro mě znamenáš," zašeptal. "Nikdy na tebe nezapomenu. Ani kdybych žil století. Ani kdybych žil tisíciletí. Ani kdybych se zbláznil."
"Co to…" Ale odpověď zůstala viset v tichu. Přitiskl své rty na mé a líbal mne tak, že jsem zapomněla úplně na všechno.

info

24. února 2009 v 16:22 | Janinka
Hmmm, je pravda, že už jsem ti dlouho nic nenapsala... O mně a o lidech kolem mě a tak... Tak se pokusím to napravit =)

Doma v pohodě. Nikdo mě nezlobí. Někdy kvetu z bratra, jak vůbec nehospodaří s penězma a vysedává tu u mě na PC. Ale jinak dobrý. Hodně se bavím s mámou. Poslední dobou je to jedinej člověk, kterej mi rozumí. Asi, že mi zná celej život :-D. Asi, že mi ho dala :-D.

Škola... No, tu beru tak nějak zlehka... Jako chodím tam, učím se, s každým vycházím, nikdo mě neštve... Když tam není Monika... Víš, mám kvůli tomu hrozně špatný svědomí, že mi to tak vyhovuje bez ní... Že si můžu dělat všechno podle sebe... Učit se, nebo si povídat s Koblihou nebo otravovat Tomáše nebo jít za Martinem, aniž by za mnou vrhala zoufalé pohledy... A nemusím s ní chodit na chodbu a snášet její deprese... Hele, já jako chápu, že má tyhle problémy. Znám ji, prostě je taková, jsem s tím smířená. Ale je to hrozná úleva, když se na ni nemusím ohlížet... Protože ona je jako sklo, jako mýdlová bublina, nikdy nevíš, kdy se rozbije... Třeba kvůli něčemu, co řeknu a nepřemýšlím o tom! A já se nechci takhle hlídat, když se někým mluvím! Bylo to tak i dřív, ale to jsme ještě byly tak nějak na stejný vlně. Jenže ona je teď mnohem dál než já, aniž by si prošla všemi kroky k dospělosti. Takže v něčem je hrozně vyspělá, ale pak z toho má depky, protože na takový velký skok nebyla připravená. I když si myslí, že ano. Nejspíš mi teď vůbec nerozumíš. Zjednoduším to do jedné věty: já jí nemůžu radit ohledně sexu. A nijak mi to nevadí. Spíš mi vadí, že si myslí, že to po mě může chtít. Jako já si to klidně vyslechnu, ale dál nic.

Kámoši. Jsou mi většinou volný. Ráda je vidím, ale nijak po nich neprahnu. Asi jen po Lence, s tou se ráda scházím. Ale s nikým jiným nejsem ochotna se sejít a obětovat svůj čas. A ty mi samozřejmě moc chybíš ;-)

Brigáda. No, co se týče těch lidí, jsou hrozně fajn, to jo, ale když odcházím, říkám si, že jsem ráda, že je do příští směny neuvidím a doufám, že to bude za dlouho. Je s nima spojená ta práce a moje bolavý nohy :-D. A taky nejsem ten typ člověka, co jde a vezme si číslo. A taky je tam jen málo lidí, od kterých bych to číslo možná chtěla. A to opravdu jen možná.

Zájmy. Furt stejný. Miluju píšťalku. Orchestr. A všechno s tím spojené. Hudbu, lidi, čas s nima.

Když to tak čtu, říkám si, jaký jsem tragéd. Hm, spíš typický vodnář. Stále víc a víc. Studenější a uzavřenější. Potřebuju lásku. Aby moje srdíčko roztálo. Jinak dočista zmrzne :-(

MY NEW LIDI

24. února 2009 v 14:30 | miska
Ok....tak jedu....mno tak holky te asi zajimaj, zeee....me teda moc ne....:D>...ale tak mam par kamosek z biologie, pak jednu holcinu, co jsi se mnou mohla videt na ty fotce co jsem sem na tom prvnim radku-to je strasnej blazinek...upa uzasna holcii:)...mno ale ted k tem klukum...Steve uz me teda presel...uplne:D...se ted snad ani nebavime, ani si nepisem..obcas mozna torchu, ale fakt jako asi jen kdyz neni kudy kam, prijde mi, ze od ty doby co ma holku se mi dobrovolne vyhyba a ja si nestezuju....mno ale ted jeho bracha...lol^^mno byla jsem jako u nich doma dvakrat ale jako ani jednou jsem ho neslysela mluvit, priznal se mi, ze vubec nemluvi, normalne, ale ze se snazi, kvuli me^^sme spolu na icq mluvili celou nedeli^^:D....to pocital, mno a v sobotu mi taky volal^^ja upa nevedela, co mam rikat, me zval na bowling a me se strasne nechtelo^^....ale jako fakt vtipny, mluvil vic nez ja^^mno a pak, v nedeli me zval do kina, na horor....lol, nasi me nastesti nepustili...horor..to by se mu libilo:D:D...prej ze by me ochranil..ja mu dam ochranu^^ pak je tu....pockej, to se poprdis smichy: carlos de-neco Silva.....upa jak z nejakyho fotoromanu:D:D...kdyz jsem videla to jmeno tak jsem upa myslela, ze si ze me dela prdel...ale je to fajn kluk^^ furt me zve do klubu^^mohla bych snim nekam jit..je to fakt kusan:D:D....mno ale zejo....to bude asi tim, ze jsem strasne nadrana, jak mi spravne rikaj vsichni kluci z cr:D:D....jsem upa nejaka rozbita, dokonce uz ani kluky nemlatim, kdyz me zahaj na zadek:D:D....ja se ze sebe picnu, ja jsem asi fakt naddrzena^^...mno neva, posuneme se dal....pak je tu kluk, co se mi libi uz od zacatku, jmenuje se Dave a je to american-to je popis co^^mno ja ani nevim, jestli je to spravnej popis, mi prijde takovej trochu spinavej beloch:D:D....jesi to vubec je beloch:P.....mno nic...musim jit:P

_________tak jako newim co rict_________

23. února 2009 v 13:58 | miska
Mno si predtstav, ze jsem 30 hodin drzela za deset dolaru hladovku:D:D...udajne by to melo pomoct detem v africe ale nejak to teda nechapu, nevadi, zejo, hlavni bylo, ze jsem spala ve skole s kamosema....par novych kamosi jsem si taqky nasla, takze jsem rada, ze jsem to udelala:)
tady takova hromadna fotka vsech co tam byli...jo, ty fotky tech "prsou" jsem delala rano, kdyz uz jsem bbyla strasne hladova-jsem si vybirala, ktery prsicka si dam:D:D....mno a pak jsem fotila i kridilka a kolinka:D:D...ale vsichni nakonec prezili^^ kupodivu:D:D
Doufam ze se mas fajn:P.....kdybys mohla, neches si udelat profil na FCBK?:D.....ja ted na tom jsem upa ujeta:P.....je to tam fajn:) mas tam chat, nastenku, na kterou ti pisou kamosi vzkazy, kamose a fotky, muzes si tam psat dennik...a je tam i bauska:)

Jo jo, jako Bůh!

22. února 2009 v 20:12 | Janinka
Už dávno jsem ti chtěla ukázat naše pracovní trička:
Přemýšlím o tom, jestli ho nečmajznu, by sitoho nikdo ani nevšiml, když tam v březnu nebudu... Hmmm, ďábelský plán! Ne, nečmajznu je, nevíc se lidi divně vyptávaj, když s tím jdem třeba do obchodu... Bla bla.
A tenhle trailer už umím zpaměti, když ho musím v tom kině poslouchat furt dokola:


Ale jinak už mám z tý brigády kopřivku, jak tam furt tvrdnu! Začínám být ráda, že to tam v březnu neuvidím! Jdu se učit, vůbec nic neumím... Chjo...

Fotešky

20. února 2009 v 13:28 | Janinka
Samozřejmě na nich zase není nic vidět :-D
Prostě takový dva průhledný kamínky a na sluníčku jiskří... Hmmm, jako Edward XD.

jupíííí

19. února 2009 v 21:27 | Janinka
Psala jsem mail do cinestaru a Petra mi odepsala, že tam samozřejmě můžu zůstat a je přesvědčená, že se něco najde i před prázkama =). Tak jsem mocinky ráda =). Ta Petra je hrozně fajn, férová ženská, takový lidi mám ráda =).
Jinak napísala jsem pokráčko, kdybys mě chuť... Číst to nemusíš :-D.
***
. A pak přišla dívka v mnohém podobná mně samé. Přehodila přese mne tlustý vlněný pléd. Zamrkala jsem. Ano, vypadala trochu jako já před pár lety, ale cítila jsem, že je v mnohém jiná.
"Promiň, měla jsem tě poslat na nějaké slunečnější místo," usmála se na mne. Matné světlo lamp se jí odráželo od dioptrických skel brýlí. Měla dokonale rovné vlasy sestříhané po obou stranách, hluboké hnědé oči a o odstín tmavší ret.
"Poslat?" chytla jsem se slova, které nedávalo smysl.
"Ano," přikývla. "Píšu o tobě knihu. A chovám se k tobě dost nevybíravě. Chtěla jsem se ti omluvit. Víc bych se měla omluvit Tomášovi. To on bude muset trpět. Tolik trpět. Ale musí to být."
"Nerozumím," hlesla jsem a chtělo se mi klesnout na kolena a prosit o milost. Pro sebe, pro svého manžela, pro naše nenarozené děti.
"To, čeho se snažíš dopídit, je velice zlá věc. Je to ode mne hnusné, že jsem se rozhodla to tak napsat."
"A co je to?"
Zakroutila hlavou. "To se nikdy nedozvíš. Rozhodla jsem se, že ti to neřeknu. Že to tak nenapíšu. To je tvůj osud. Srovnáš se s tím. Neboj se."
Opřela jsem se o zábradlí. "Víš aspoň, jak to celé skončí?"
"Ano, znám úplný konec. Ale neznám průběh. Rodí se postupně."
"A o čem je tenhle můj příběh?" Jak bylo jednoduché přijímat takové věci, jako že celý můj život je jen výmysl! Musela jsem dočista zešílet!
Tentokrát se usmála. "O lásce. Veliké lásce. O přátelství. A také o fantazii."
"O oknech do fantazie."
"Přesně tak."
"Chtěla bych se podívat do Stmívání," prohlásila jsem. Když už mluvím se svou spisovatelkou, něco z toho vytěžím.
Zasmála se nahlas. "Proč? Je to v podstatě zločin proti lidskosti! Bella celou dobu jen bojovala za to, aby se stala upírem."
"Prosím? Je to ten nejkrásnější příběh lásky!"
"Nejkrásnější? To ne… Nejkrásnější příběh lásky je existující příběh. A takové příběhy se do knížek většinou nedostanou."
A najednou byla pryč, i pléd byl pryč, ale nebyla mi zima, nacházela jsem se v obchodě s látkami. Na stoličce seděl Jan a pohrával si se skejťáckým prknem.
Otevřely se dveře a vešly Fany a Sinda.
"Hej, Jane!" zavolala Sinda.
Mladík se otočil. Světlé oči. Kotvička v uchu. O stoličku měl opřenou velikánskou tašku. Vedle ní skejťácké prkno.
"Ahoj, Sindo. Ahoj, Fany. No konečně. Čekal jsem tu na vás."
Zasmál se.
Fany náhle cítila, jak v ní stoupá horká vlna.
"Jane?"
"Tumáš. Hra je u konce." Sklonil se, sáhl do tašky a něco Fany hodil. Klubko se rozmotalo.
Na Fany se snášela modř. Chytila ji oběma rukama.
"Běž," řekl Jan. "Jdi za Laurensem. Všechno mu pověz. Řekni mu pravdu. Když někoho miluješ, musíš mu to říct. Vy lidé se navzájem potřebujete."
Fany si šál přitiskla na tvář. Voněl Laurensem.
Sinda popošla k Janovi a cosi mu pošeptala.
Fany šál křečovitě svírala. "Kdo jsi, Jane? Proč říkáš: Vy lidé?"
Jan se rozesmál. "Jsem poutník v čase. Bloudím prostorem. Dnes jsem tu a zítra tamhle."
Fany tomu nerozuměla. "Jakou podivnou hru to hraješ? A co Sinda?"
"Ta hra začíná v hlubinách času a nikde nekončí. Děti jsou při tom našimi spojenci. Jsou poslové. Jejich ruce spřádají vlákna kolem snopů vzpomínek."
Fany vzala Sindu za ruku a stiskla kliku. Ještě jednou se obrátila.
"Pověz… jsem teď na konci své cesty?"
Zavrtěl hlavou.
"Kam mě vede? Kam?"
Jan se zdvihl a popošel ke dveřím. Vzal Fany jemně za ramena a vystrčil ji ven. "Zeptej se Sindy. Ta zná odpověď," řekl. "A teď pospěš." /* pozn. Anita Siegfiredová: Modrý šál, str. 126 - 127

Otočil se ke mně. "Tak a co uděláme s tebou?"
Pokrčila jsem rameny. Byla jsem zmatená a nešťastná.
"Pochopila jsi," zamumlal.
"Opravdu?"
Přikývl.
Čekala jsem. Ale on se jen díval. "Co je?"
"Nic."
"Potřebuji to okno," připomněla jsem mu.
"Jistě, to potřebuješ." Pořád se díval.
"Ukážeš mi ho?" zeptala jsem se opatrně.
Zasmál se. "Je to tvoje okno. Tvůj prostředek cestování. Hledej."
"Ale Fany jsi taky dal Laurensův šál!" rozzlobila jsem se.
"Fany je obyčejný smrtelník."
"A já jsem podle tebe jako co?"
"No, ty máš možnost využívat jednoho z prostředků nesmrtelných. Máš příležitost experimentovat s časem."
"Pěkně děkuju za takovou možnost." Sarkasmus, samý sarkasmus.
"Brzy padne mlha," prohlásil a zase otevřel dveře obchodu.
Povzdechla jsem si a vyšla na ulici. Zase mne ovanul chlad. "Buď sbohem, Jane," řekla jsem formálně.
"Buď šťastná, Jano," zašklebil se.

hihi

19. února 2009 v 16:38 | Janinka
Ahoj!
Řekni, proč se teď furt cpu čokoládou?
A proč jsem teď pořád tak bezdůvodně zoufalá?
Hmmm, asi proto, že mi nevyšla ta brigáda na příští měsíc (ale Lence a Monče vyšla, tak aspoň že tak).
Nebo proto, že jsem tak sama jako kůl v plotě.
Možná je to tím, že je takový studený počasí a nikomu se nechce ven a já toužím po jaru, až se budu moct sebrat a jít, kam se mi zachce, aniž by mi hrozily omrzliny.
Oh, mám úplně sevřený žaludek!

lolol

19. února 2009 v 14:14 | miska
Nekde ukradl muj pracovni sesit...tssss:D....mno co se da delat:P.....aspon nemuzim nic delat...mno...ikdyz bych si asi mela vzit nejakou kopii...mno newim, mno:D:D...je to na sisku:D:D...a mam hlad:D...asi pujdu dneska driv na obed, pac jinak chcipnu hlady:D:D....newadi, zejo:D

3 dny

16. února 2009 v 9:38 | Janinka
Do středy nebudu doma, pojedu k babičce. Drž mi palce, ať to tam s ní vydržím. Je ještě protivnější než obvykle. V sobotu jsem si vybírala prstýnek k narozkám a ona mi tam pořád strkala takový velký šutry! Jsme se u toho málem zabily... Nakonec jsem si vybojovala takový zlatý a má dva bílý třpytivý kamínky! Moc krásný! Až budu mít víc fotek, hodím ti ho sem =).
Objevila jsem červenýho trpastlíka. Teda přesněji jsem si konečně našla čas se na něj podívat, Martin bude mít radost XD. Hele, to je fakt nejvíc: "Tak mi dej aspoň to kafe!" "Ok..." "To je kýbl!" "Pardon..." Nebo: "I když mám IQ 6000, padá na mě splín a je mi blbě!" Nebo: "Dva obleky jsou smrt! Když si uříznu nohu, můžu si vzít tři?" Mno nic, už mi hrabe... Ale je to fakt dokonalý :-D
Jinak ve škole jsme dostali lístky na to MS v lyžování... Na příští čtvrtek na Severskou kombinaci... Tyjo, to jsem ráda, že z toho něco uvidím =)...
Hm, už nevím, co psát... Měj se krásně, zlato!

lol:)

16. února 2009 v 1:56 | miska
Vidis, jsem rikala, ze zacnu spat, ale nejak se k tomu nemam:D:D...mno a novinky?- uz me upa presel steve:D:D....mno jsem si vcera psala s kamosem, co chodi s tou vercou od nas z prumky:)) ona ho chtela asi 2 roky, strasne zarlila na me nebo na tu kacku od nich atd....ale jako dva roky a tred ho ma!! a on miluje...a me proste doslo, jak se zivot krasnej, jen je otazka casu, kdy se ty svy stastne chvilky dockas...mno a pak mi napsal steve a mel takovyty kecy..a me proste z nej bylo nanic, zejo...ale zeptal se me, jestli my cislo muze dat jeho brachovy....supr kluk:D...zbira boty, dela karate, zajima ho historie, libi se mu stejna muzika, me se snim strasne dobre povida-je mu 22, tendle rok konci na vejsce...ma auto....mno s poradnyma reprakama:D:D...mno a chce se mnou jit ven....vcera se mi to rpicilo, ale vyspala jsem se na to a dneska si rikam- rpoc tomu nedat sanci....je z ameriky, takze by to tu mel znat tudis bych snim mohla cestovat, a ma to auto, v kterym bychom mohli cestovat, takze bych usetrila pokazdy tech 100 dolacu za vlak....newim....:) dam tomu asi sanci:)
PS: 1. foto je s valentynskou kiti od kamosky....na druhy jsem skousela party exect:D:D...co to udela, kdyz budu mluvit a ata posledni se mi strasne libi:D:D...moje oko:D

hey

15. února 2009 v 20:28 | Janča
Někdy zjišťuju, že život je pes. Nic, o čem bych chtěla mluvit.

Jindy zjišťuju, že vím, jak to dopadne se mnou a s Monikou. Kvůli něčemu se pohádáme a já se zaseknu a už nikdy spolu nepromluvíme. Jo, jednou se to stane, protože ona problémy neřeší, ani před nimi neutíká, ona je prostě nechá tak, jak jsou. A to je horší.

Zjistila jsem, že když už mi bude 18, neměla bych lézt na stromy a skákat do kaluží. Bojím se, že tohle splnit nedokážu :-D

Až zjistím, že žiju špatně, ušklíbnu se a půjdu dál.


existenciální filosofie

13. února 2009 v 15:35 | Janinka
To nic, jsem přišla ze seminářů a jde mi z toho hlava kolem... Jinak jsem zjistila, že jsem víc v pohodě, kdy nevidím Moniku (teď je nemocná asi dva dny...)... I připadám... Ehm... Optimističtější XD... Jasný, je hloupý to takhle říkat... Ale někdy si prostě lidi potřebujou od sebe 'odpočinout'.
Od šesti zas do kina... Mám směnu s Lenkou. A tu příští vlastně taky. Zítra se jakože budou slavit moje narozky. Když jsem slyšela, kdo všechno se chce kvůli tomu narvat do našeho bytečku... Eh, mám strach :-D
Jinak mám pokračování... Omlouvám se, že je takový složitý...A že tam strkám takový nedůležitý věci... Ale tak já to pak upravím, bude to jednodušší...
***
"Tajemství…" řekl tiše Jan.
"Jaké tajemství?" zeptala se Fany.
"Ten šál, Fany. Je jedinečný. Musíš ho najít, však víš."
Fany němě přikývla. Měla pocit, že Jan jí vidí až do žaludku. Ale byla tma. Neviděla mu do očí.
"Máš čas celou noc," pokračoval. "Naslouchej slovům. Věř obrazům. Buď pokorná. A hlavně dávej pozor na svůj preclík! Uchrání tě před zapomněním. A ještě jedno měj na paměti! Nesmíš usnout!" Jan uhasil čadící knot. Než vyšli, ještě jednou se obrátil.
"Neboj se," řekl. "Minulost, přítomnost a budoucnost je jen zdání. Čas ubíhá v zákrutech a spirálách. Zůstane stát, pak se zničehonic rozběhne, bez tvého přičinění. Je to čtvrtý rozměr."
Vzal děvčátko za ruku. Vyšli ven. Dveře za nimi zapadly.
"Tak počkej přece!" zakřičela Fany. "Mluvíš v hádankách! Co mám udělat? Já jsem…"
Její křik zanikl.
"To ticho!" zvolal Jan zvenku. "Vychutnej to ticho! Naslouchej hlubinám času!" /* pozn. Anita Siegfiredová: Modrý šál, str. 76 - 77

"Tos jí teda pomohl," ušklíbla jsem se na něj. Pokrčil rameny.
"Stejně to celé nepochopila," rýpala jsem.
"O to mi taky nešlo."
"Nešlo ti o to, aby pochopila?" podivila jsem se.
"Ne, o tom to přeci není. Někdy stačí víra." Jan se usmál na děvčátko, pustil jeho malou ručku a ukázal kamsi do tmy. Dívka přikývla a odběhla.
"Mně ne." Vždycky jsem si potřebovala věci osahat, přijít jim na kloub.
"A proto jsi tady."
"Už vím, proč tu jsem. Jen nevím, jak se odsud dostat. Nevím, jak mám sama sebe přesvědčit, že jsem celou dobu žila špatně, když jsem na všechno potřebovala znát odpověď," povzdechla jsem si. Zabočili jsme za roh, v ulici svítila jen jedna starodávná lucerna. Byla to červená lucerna. Její mdlé světlo lákalo návštěvníky z širého okolí.
"Neříkal jsem, že tvůj úkol tady je lehký," zazubil se. Vytáhl skejťácké prkno a zmizel v černočerné tmě.
"Tak počkej přece!" křičela jsem stejně jako před chvílí Fany. Ale věděla jsem, že mi nepomůže. Byl pryč. Neměla jsem ani ten preclík. K čemu by mi byl preclík? Nejsem dítě! Správně. Nejsem dítě. A červená lucerna svítí do daleka. Zanechal mě u červené lucerny. Jak bizarní. Ušklíbla jsem se. Minula jsem kužel rudého světla, šla pomalu vlhkou ulicí a snažila se vypadat sebevědomě. Jak to říkal? Naslouchat hlubinám času? Kdo ví, v jakém čase se nacházím! Musím najít to okno. Musím najít to okno, opakovala jsem si pořád dokola. Jako mantru, jako motlitbu.
V ústrety mi šel muž středního věku. Kněz? Míří k té lucerně? Je to možné. Divila bych se, kdyby všichni kněží drželi celibát. Ale nejspíš si to rozmyslel a popadl mě za ruku a táhl mne k nedalekému nábřeží.
"Nemůžeš tu zůstat," řekl klidně. Měl krásný melodický hlas.
"Ehm… To ani nechci!" vykoktala jsem. Pod námi tekla voda. Nebo spíš stála? Oh, byla taková tma, rozpoznávala jsem jen matné obrysy věcí.
"Poznala jsi anděla," prohlásil. Aha, teď na mě vyrukuje s Biblí. To nemusí, tuhle knížku jsem četla!
"Jo?" pobízela jsem ho, aby pokračoval. Tenhle rozhovor jsem chtěla mít rychle odbytý.
"Velice blízce. Jen málokdo má takovou šanci. Měla by sis toho vážit."
Mluví o Kubovi? Proč? Ten kluk mi byl naprosto ukradený.
"Andělé jsou tak vrtkaví a náladoví. Nechtějí, ale nemůžou za to. Nevědí, co se s nimi děje," pokýval hlavou.
"Vy nemluvíte o andělích z Bible," uvědomila jsem si.
"Ne," přitakal, ale záhy změnil téma. "Před pár lety ses zajímala o filosofii."
"Myslíte ty semináře, co zabíjely moji duši?" Nepřekvapovalo mne, že o nich věděl. Nepřekvapovalo mne vůbec nic.
"Chtěl bych s tebou mluvit o filosofii existencialismu."
"To snad ne," zaskuhrala jsem. Upřela jsem zrak do vody a přemýšlela, co by se stalo, kdybych do ní skočila. Asi bych zmrzla. To je důsledek mého chování. Jeden filosof, který se zabýval existencialismem, říkal, že je jedno, co uděláme. Ale kdybych skočila do té studené vody a umřela, nejspíš bych narušila rovnováhu tohoto světa nebo něco podobného. Dobře, musím uznat, že filosofové nepočítali s takovými fantaskními prvky.
"Dobrali se tihle filosofové konce? Pravdy?"
"Ne," zamumlala jsem neochotně. Dotyčný filosof také říkal, že jsme omezováni naší volbou. Naší svobodou. Moje svoboda mě vlastně omezovala tím, že mi dávala možnost ptát se po smyslu věcí. Jenže na to neexistovala jednoznačná odpověď a to mě značně svazovalo.
"Možná bys měla začít věřit," usmál se ten chlápek. Byl docela pohledný, byla ho škoda. Kdyby nebyl kněz, určitě by se o něj ženský popraly. No, možná to dělaly i tak.
"Ale já nechci být jako ti fanatici, co věří v Boha… A v Krista… Nebo v pravdu fašismu a milost komunismu!"
"Hovoříš o extrémních příkladech," prohlásil klidně.
"To proto, abyste mne pochopil!"
"Ne, děláš to proto, že tuhle pravdu používáš na všechno."
"Taková jsem," prskla jsem.
"Ta nejhloupější omluva," odvětil.
Pokrčila jsem rameny.
"Běž sbohem," zamumlal a odkráčel.
Chvíli jsem stála na místě, ale pak mi začaly drkotat zuby. Nebylo divu. Měla jsem jen vlněný svetr. Žádnou bundu… Ani kabát. Tenhle svět, tahle knížka, to bude moje smrt.

něco melu

12. února 2009 v 21:55 | Janinka
Klíží se mi očka... XD... Dneska jsem byla na krajský soutěži (furt tam samá soutěž, jen další kolo). Tentokrát dokonce i o něco šlo. Zblbla jsem to. Jne trochu a jen proto, že na tu novou flétnu ještě neumím pořádně hrát... Na ní jde všechno lehčeji a když přitlačím jako na tu starou, ozve se dost divný zvuk... Tak jsem si furt hlídala zvuk (a stejně ho neuhlídala) a dělala úplně pitomý chyby... Přesně tam, kde nikdy nebyly! Hele, ale postoupila jsem do krajskýho kola! Poprvý za celý svůj bídný život! A na jednu stranu jsem byla moc ráda. Že to k něčemu je, protože to dělám fakt ráda. A na druhou je to hroznýho času, protože to bude v Český Lípě a tam se mi moc nechce kvůli škole... Nerada doháním...
A jinak... Tyjo, já ani nevím... Jsem teď ráda sama... A nebo radši ve skupině lidí než s jedním člověkem... Protože tam jsem taky nějak sama... A... Přemýšlím... A... Nechci přemýšlet!
Končím. Radši. Jinak si začnu stěžovat, že na mě nečeká žádná láska. A pak se možná rozbrečím. Prabably.
Mám tě ráda!
Hmmm, copak toho chci tolik? Jen to, co všechny holky! Všechny!!! A kvůli tomu, že to nemám, si neodkážu vážit všech těch úžasných věcí a příležitostí, co mám... A že jich mám dost!

mnooo....

11. února 2009 v 14:12 | MIska
Newim mno, ale je mi trochu lip, kdyz ted uz vim, jak to bylo...ikdyz stejne mam pocit, ze mi nerika vsechno...ale proste newim..pripadam si klidnejsi...asi jsem potrebovala slyset, ze to nebyl jeho napad.:( ikdyz jako newim, komu by to melo pomoct...asi fakt jenom me. Upa si pamatuju, kdyz me v nedeli vyprovazel od nez z baraku-takovy upa:"See ya at school 2maro...."ja jen zamavala a on mi zpatky a stal venku do ty doby, nez donald vycouval a odjeli jsme. Nevim proc, ale prijde mi, ze ho asi uz vickrat neuvidim...
Mno uvidime...ja ho asi ani videt nechci..todle mi prijde jako dobrej konec:D:D....tim by tadle kapitola mela koncit...mela bych zacit v novy, s cistym stitem. Asi to tak taky udelam...mno kazdopadne se s nim neuvidim na toho Valentyna, jak jsem mela:P
To je zase jinej pribeh...to mi rek v nedeli. Ja byla na valentyna domluvena s Ingu ze pojedem do Bostonu, ne jako date...ale proste jen tak...pac nechcem byt doma...mno a kdyz jsem mu to rekla, tak se nejak nasval mno a furt rikal, jak ingovi zavidi, co by za to on dal...mno a tak jsem mu rekla, ze klidne muze jit s nama...mno a on se radsi necha zatknout:D:D...vidis to??:D
Mno nic..odvolali vsechny ucitelky do reditelny, odhaduju, ze se de resit ta vec kolem Steva:D>..lol:D..ted praskne, ze vynechaval hodiny a hosanek je v prcicich:D...z tohodle ho prachy jeho tatuldy nevytahnou:(
Mno tak...asi....ahoj....newim co psat...dneska mam upa zase divnej pocit...ne, jako citim, ze vsechno dopadne dobre...ale mam pocit, ze jsem na neco zapomela...neco, ceho budu litovat....furt chci jit na nejakou webovou stranku a pritom zadna neni ta, co myslim...vubec newim....treba to neni webova stanka-mno treba jsem zapomela jeste neco jinyho nez ten papir o tom nocovani ve skole:D mno a pak..co by to mohlo bejt, co jsem mohla zapomenout?
Jinak jsem rada, ze te pranicko potesilo:))....to me moc potesilo, ze to tebe potesilo:)

trochu anglictiny...

11. února 2009 v 4:34 | misa
jsem si rikala, ze bych si ty veci mela nejak kopirovat abych se tomu za par let mohla samt, jak blba jsem byla:D:D
***
[18:43] shimuge:
[18:43] I h4t3 tr0ub13: hey
[18:43] shimuge: hey whats up?
[18:44] I h4t3 tr0ub13: nm
[18:44] I h4t3 tr0ub13: tired
[18:44] I h4t3 tr0ub13: hbu
[18:45] shimuge: i feel much more better my..but i am still sad cuz of my grandfa...idk if he is allright://
[18:46] shimuge: hope he will...i cant do anything...
[18:46] I h4t3 tr0ub13: im sorry =/
[18:47] I h4t3 tr0ub13: everything is gonna be ok sweetie
[18:48] shimuge: it will?
[18:48] I h4t3 tr0ub13: yes
[18:48] shimuge: i guess i believe u
[18:49] I h4t3 tr0ub13: =]
[18:49] shimuge: u want to say true?
[18:50] I h4t3 tr0ub13: its something to my friend
[18:50] shimuge: ohhh
[18:51] shimuge: r u going to school tomorow?
[18:53] I h4t3 tr0ub13: yes
[18:53] I h4t3 tr0ub13: but i wont be in classes
[18:54] shimuge: ah...ok
[18:56] I h4t3 tr0ub13: sorry
[18:57] shimuge: i am sorry if i was yeasurday hart..i was scared that u r living and than my parents agail didnt tell me that something is not good in CR they told my it after technicly everything gonna be allright...
[18:59] I h4t3 tr0ub13: =/
[19:01] shimuge: can i ask u about that r u dont wanna talk about it?
[19:01] I h4t3 tr0ub13: you can ask
[19:02] shimuge: So it was u, Kayla and Luke?
[19:02] I h4t3 tr0ub13: yea
[19:03] shimuge: and u decide that u will skipp the school and go have a fun?
[19:03] I h4t3 tr0ub13: not me
[19:04] shimuge: but u go with them...
[19:04] I h4t3 tr0ub13: yea
[19:04] I h4t3 tr0ub13: but the idea still not mine
[19:04] shimuge: i guess kayla...right?
[19:05] shimuge: Kayla's
[19:05] I h4t3 tr0ub13: and luke
[19:05] I h4t3 tr0ub13: they had plans one night before
[19:05] I h4t3 tr0ub13: they just told me in the morning
[19:06] shimuge: oh....so they just told u to go with them and u dont wanna say no...
[19:06] I h4t3 tr0ub13: yea
[19:06] I h4t3 tr0ub13: we suppost to go shopping
[19:06] shimuge: and?
[19:08] I h4t3 tr0ub13: ?
[19:08] shimuge: u just buy i drink and that was it?
[19:08] shimuge: how the police find u?
[19:08] I h4t3 tr0ub13: lukes parents were looking for him
[19:08] I h4t3 tr0ub13: then they call the cops
[19:09] shimuge: OMG
[19:11] shimuge: ..thats so stupid....i am sorry..it must be horible....technicly it was not ur fanse but u have the biggest problem from it....right?
[19:12] I h4t3 tr0ub13: yup
[19:13] shimuge: and what about ur agency?
[19:15] I h4t3 tr0ub13: idk
[19:15] I h4t3 tr0ub13: yet
[19:15] shimuge: but they know about it...?
[19:15] I h4t3 tr0ub13: yup
[19:16] shimuge: and ur family back in brazil?
[19:16] I h4t3 tr0ub13: yup
[19:16] shimuge: ....do u wanna stay here?
[19:17] I h4t3 tr0ub13: yup
[19:19] shimuge: I remember in Ca....it was friday...and Auku call me to school that steve-our host father told her that we r going home, that we have 4 hours to pack all our stuff...i thought that i will die in next minute...
[19:19] I h4t3 tr0ub13: =/
[19:20] shimuge: then they take our selfphones and so will have no contact with people around and for 14 daqys we live with one llady from our agency...it was the worsest time in my life..i guess...i guess, that u dont feel good eather...
[19:21] I h4t3 tr0ub13: =/
[19:21] I h4t3 tr0ub13: im sorry
[19:23] shimuge: i didnt say it to make u feel sorry to me...i just want u to know that i want to be there for u cuz i cant imagine that i will be in CA without Auku...u can tell me everything
[19:24] I h4t3 tr0ub13: brb
[19:24] shimuge: ok
[20:01] shimuge: back?
[20:01] I h4t3 tr0ub13: im talking with my parents on the phone
[20:02] shimuge: oh..r they angry?
[20:02] I h4t3 tr0ub13: yes
[20:04] shimuge: oh...write then after...good luck with that
[20:04] I h4t3 tr0ub13: ok
[20:04] I h4t3 tr0ub13: thanks
[20:27] shimuge: no prob
***

hm hm

10. února 2009 v 17:33 | Janinka
Připadá mi, že žiju pro věci, který pro mě nejsou důležitý.

nepotrebuju smysleny pribeh...

10. února 2009 v 2:29 | misa
...k tomu, aby to znelo neskutecne:((
***
Sasa nepartila nikdy k holkam, co by se vyznala v klucich, nebo nekdo, kdo by klukum veril. Nikdy nemela pritele a popravde snad ani nidky nebyla na zadny vztah pripravena. Ale posledni dobou se ji zdalo, ze je neco jiny. Ze to, co citi k nemu neni jen takovyto detsky....ze je to neco vic. Pokazde se rozhlizela kolem sebe a doufala, ze jen kouktem oka zavadi o Nej. O toho kluka, co ji tenkrat na tom skolnim vylete tolik poblaznil. Vzpominala na ty dny, co k ni prisel a obejmul ji a myslela i na ty, kdy kolem ni prosel v obeti jine holky. Byl to takovej ten kluk mucholapka-jen malo ktere holce se podarilo se my vyhnout...vsude slysivala jeho jmeno. Protoze nemela moc kamaradu-byla na skole nova, hodne casto jen sedela a poslouchala lidi kolem ni....kolikrat slysela jeho jmeno.
"Alex me dneska obejmul dokonce dvakrat..."vzdycky se musela smat tomu, jak znej vsechny holky jsou poblaznene, ale pochvilce ji smich presel-byla jedna znich.
Zacalo druhe pololeti. Jelikoz se menily hodiny a ona nevedela kam jit o sve volne hodine, napadlo ji, ze pujde do knihovny. Uz zdalky na ni mavala jedna holka a tak bez rozmyslu prisedla k ni.
"Ahoj, jsi tu sama?"
"Nejsem...Alex by mel kazdou chvili prijit."rekne devce a Sasa citi, jak ji zaskoci knedlik v krku. On prijde-co mu rekne...nechtela snim mluvit....nebo spis chtela, ale vic,nez ji prislo normalni. Samosebou u tematu Alex se zustalo a Sasa se nenapadne vyptavala, na informace co ji o nem zajimaly. Citila, jak rudle. Ani ne po chvili se na obliceji te divky objevil velyky usmel a Sasa citila, jak ji nekdo masiruje krk.
"Ahoj, lasky."rekne Alex a prisedne si.
"Asi trikrat tu prosla Alice."rekne divka, kdyz si Alex dosedne na zidly vedne ni. Polozi sklesne hlavu na lavici pred nim.
"VIm, chce, abys se k ni vratil."
"To je tva byvala pritelkyne?"zepta se Sasa a on prykyvne.
"Ctvrta"upresni devce s velkym uskleblem. Sasa se zasmeje a nevericne zavrti hlavou. Vzdyt ten kluk na ty skole neni ani rok! Celou hodinu si pak povidali a Alex sasu donutil utvorit si AIM kontakt, ze si budou moc psat.

O par dni pozdeji se znovu potkali, tentokrat si pri blbe zamince pozadal o jeji cislo. Rekla, ze mu ho napise vecer, protoze mu ho nechtela davat. Citila, jak ji teskne u srdce-to tak jeste. Vedela, ze je v tom az po usi....vedela, jak ze to neni spravne...ze nesmi...donecne ani nemela sanci myslet na nic jineho. S kamaradku psali knizku na jeden blog, ale jedina, co ted ona byla schopna delat bylo vsude kreslit srdicka. Byla tak sama. Pokazde, kdyz ji steve napsal, hned odpovidala. Psal ji casto do chvile, kdy se neco zmenilo.
Prestal psat, ona byla ta,co psala prvni, obcas ji napsal, at mu da minutku, ale uz ji nenapsal. Zacalo ji dochazet, ze to je jen nejaka hra. Bolelo ji to. CHtela mu dat najevo, ze ji na nej nezalezi a tak furt psala, jak je rada, ze jsou KAMARADI...radila mu, jak balit jiny holky a chtela sama verit, ze muze byt jeho kamaradka. Kdyz ho videla s jinym devcetem usmala se a zamavala. Za svuj usmev schovala plac.

Jednou vecer sedela doma a prisla ji sms:"CO DNESKA DELAS? JE POSledni zapas, nasi mi dovolili pozvat kamarady nechces prijit."tak moc nechtela. Vedela, ze neni normalni chodit ke klukovi domu...co kdyz....ale nakonec slysela jeji rodice mluvit o necem, ze jeji segra nekam jde a tak si rekla, ze si prece chtela uzivat zivota. Nakonec toho vubec nelitovala. Byl uzasnej. Hrali pocitacovy hry, smali se, vyuzil kazde prileztosti dotknout se ji a ona se moc nebranila...bylo ji krasne.
"Je to sympatak"rekla ji v aute maminka kdyz videla, jak stastna vypada.
Dalsich 14 dni se moc nebavili, jen obcas se potkali v knihovne a na hodinach co skolu meli. Roztrhl ji jedny kaltoty- na telak a pocmaral celou ruku jeho jmenem a pak dokonce i na botu smajlika, chtela se na nej zlobit, ale pokazdy, kdyz se na nej podivala, musela jen zavrtel hlavou a nechat se zavrit do jeho objeti. Bylo ji snim tak dobre.
Netrvalo dlouho a uz zase byla v jeho baraku. Tentokrat si ji tiskl k sobe pevneji.
"Tak cos vcera delal?"nedalo ji.
"Mno..prez den nic moc,"rekne a olizne si rty, stiskne ji rameno:"A vecer tu byla Alice a jeji kamoska."citila, jak ji zse neco rikalo-blbko, hraje si s tebou, ale jen prikyvla a zadivala se do televize. Kdyz jeli s jeho dvema kamosema obvist jednoho domu, hudba hrala hlasite a vsichni tancovali-i ridic, dosttala se do lespi nalady, kdyz se k ni naklonil, aby ji neco rekl, naklonila se zpatky k nemu a dotkla se jeho kolena. Rychle se podivala z okna a chtela dat ruku nenapadne pric,ale citila, jak on polozil jeji ruku na jeji, zacal ji jemne hladit prsty a ona se zadivala z okna. Byla unavena, citila, jak se zavirali oci, nejradeji by polozila hlazu do jeho klina a usnula.
Kdyz prisla domu, hned ji psal. Nejak se dostali k valentynu, ktery se blizil a on rekl, ze by ho sni chtel stravit, po dlouhe dobe ji bylo krasne...chtela aby ta chvile nikdy neskoncila...koukala na monitor a nevedela co napsat.
"oh...nechtoho, cervenam se...haha...Rada bych ti na to neco rekla, ale nevim co, porad mi."
"Vis, chci byt uprimnej, mam te mnohem radsi nez kamaradku."citila, jak jeji srdce zrychluje.
"Heh...ses dneska rozhodl, ze me budes delat tezky chvilky, ted neusnu."
"Snaz se usnout, treba se ti o me bude zdat:P"Zasmala se a oni ne za tri minuty opravdu citila,, jak usina.
Dalsi den rano se probudila a citila, ze neco neni v poradku. Nebyla stastna. Citila, ze jeji zaludek je v krku. Nechapala to, prislo ji, jako by melo prijit neco spatnyho. Ve skole poslouchala lidi a neslysela nic o Alexovi. Nic, ani slovo. Na hodiny, co meli spolecne, neprisel.
"Vi nekdo, kde je Alex?"ptali se ucitele a ona citila, jak pr jeho jmene v ni skublo.
Kdyz odchazela ze skoly, skysela Alexova nej kamose mluvit:"Debil....ja Alexe nechapu..."a pred skolou nasla Alexovu byvalou pritelkyni brecet. RIkala si, ze to muze byt nahoda, prece se nic nestalo- ze by to bylo o ni a o nem..ne, to ne! Doma k ni prisla asi dve hodiny po opusteni skoly maminka a posadila se n=k ni na poslet.
"Videla si dneska Alexe?"zeptala se. Sasa se ji zadivala do oci.
"Ne...nebyl ve skole."odpovedela a snazila se tvarit, jako by ji na tom nezalezelo.
"Nebyl...hm..."rekne a zvedne se.
"CO se stalo?"zeta se nakonec.
"PRej je zatcenej."rekne matka a Sasa se lekne.
"On? ne! On neni blbej..."
"Ja vim, je to dobrej kluk, nezda se mi to, muzr to byl pomluva..nic si z toho nedelej...."rekne a pak se na ni podivva...:"Ja jen-jestli mu chces napsat...jestli to je pravda."rekne a Sasa vidi, jak zhluboka polkne. Hned co jeji mamka odejde z pokoje pusti si nahlas muziku a hrani se slzam. Kouka na mobil a premysli. Nechce vedet, ze je to pravda, znamenalo by to, ze uz ho nidky neuvidi. Neuvidi ho po te, cozjistila, ze by mezi nimy neco mohlo byt....ikdyz se tomu tak usilovne chtela branit, byla si jista, ze snim chce byt. Asi po pul hodine, kdyz se uklidnila vytukala jen:"Ahoj Alexi..jak je?:*:)"

"Jsem zatcenej."zavrela oci a vypnula telefon. Zbohem, lasko, rekla, kdyz polozila hlavu na polstat a znovu se zaposlouchala do hudby.
***