Stále se zdokonalující Janča

12. listopadu 2008 v 21:45 | Janča
Ahoj! Teda, jsem o dnešku unavená jak pes... Vůbec jsem nestíhala... No, je toho na mě dneska fakt moc, budu se snažit zahučet aspoň v 10 do peřin...
***
Dozněly poslední tóny. Sedla jsem si mezi harampádí a rozhlížela se kolem sebe. Ozvalo se zaklepání. Tom vešel a sedl si vedle mě. Taky se rozhlídl. "Máš pravdu."
"V čem?" pořád jsem jen tupě zírala.
"Takhle to dál nejde. Zítra začneme zařizovat tu pracovnu. Nemůžeme žít v jedný místnosti, kuchyni a koupelně. Když už se tvůj táta s tím domem stavěl, měli bysme ho mít aspoň kde přivítat."
Nevěřícně jsem na něj zírala. "To znamená, že přestaneš bojkotovat existenci jídelny a obýváku?"
"Když tě to potěší... Ta seminárka už je napsaná...." pokrčil rameny.
"Nechci tě vidět, až budeš psát diplomku... S tím bys měl už taky začít."
Zase pokrčil rameny. Flegmouš. Vyskočila jsem na nohy, vyčistila flétničku a táhla ho do kuchyně. "Pojď, dáme si něco k večeři."
Usmažila jsem rybí filé. Pořád na mě tak nějak divně zíral. Možná to bylo tou radostí z tý seminárky. Opravovala jsem mu jí, zatímco jsem jedla. Nehorázný chyby. Ale jinak to zvládl docela obstojně, obsah to mělo. Můj miláček byl také spíš manuální než teoretický typ. to mi vyhovovalo. že nekecal nijak dlouze, ale šel rovnou na věc.
"Taky by ses měla učit," zamumlal jen tak mimochodem. "Celý týden jsi měla fofr, včera jsi běhala po úřadech a dneska utrácela své těžce vydělané peníze a ty ponožky od vietnamců..."
"Hmmm."
"Pomůžu ti," vylezlo z něj. Zírala jsem na něj, ale souhlasila jsem. Chlapec má asi nedostatek sexu. Zatímco myl nádobí, rozložila jsem si učení po posteli. Náš život se vůbec poslední dobou odehrával v posteli. Bylo to tím, že žádná jiná vhodná místnost u nás nebyla v provozu. Už teď jsem se těšila na tu pracovnu... Budou tam všechny moje knížky a malířskej stojan (to asi Tomáška zdrtí, rád si na něj věší to svý oblečení...) a počítač a velikej stůl a rádio... No prostě všechno to, co do naší ložnice nepatřilo.
Posadil se za mě a zkoušel mě z nějakých slovíček. Tak jsme tam seděli asi 2 hodiny a bavili se o germanistice a já věděla, že ho to nebaví, ale byl velice trpělivý. Zazvonil telefon. "Míša!" vzpomněla jsem si! Další hodiny jsem strávila telefonováním s ní. Vlastně jsem ani nevěděla, na co si stěžovat. Vždyť jsem měla všechno... Jen ta svatba, to byl problém... Že Tomáš byl urvanej do ženění a já ani trochu. Zatím jsem to odsunula po vysoký... Ale stejně... Svatba... To nikdy nebyl můj sen. Tak jsem se vymluvila a ke svému miláčkovi se vrátila dokonale uvolněná.
No jistě, že měl něco za lubem... Chlapi chtějí vždycky jenom to jedno :-D. Jenže, když je milujete... Když to s nima milujete... Tak přece není co řešit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama