Jo táááák!

11. listopadu 2008 v 20:24 | Janinka
Tak ty se válíš doma! Tak doufám, že jsi užila klidu... Já te´d koukala na nějaký scény za kamerou z TW, kt. jsem ještě neviděla... Dokonalý, jaký kraviny tam dělali... Hlavně dospělý... No, já to myslela tak, že člověk nikdy neví, co je pro něj dobrý... já třeba strašně chtěla kluka, co by si se mnou povídal o knížkách... a na všechno mi odpověděl... A sportoval... A uměl mi říct, že mě miluje... A bral mě vážně... A řekl mi, že mi to sluší... atd... a když jsem ho měla, měla jsem ho po týdnu pokrk... Te´d vím, že můj kluk nemusí číst... Ani mi nemusí pořád připomínat, že mě miluje... že vlastně nic takovýho nepotřebuju, že jsou priority, kt. na mě spíš zapůsobí...
***
Miška mě hodila až před barák. Vystoupily jsme, Natálka naštěstí zůstala vevnitř. "Hele, večer mi zavolej... Nějak jsme toho moc neprobraly... Ta jeho seminárka mě přivede k šílenství... Dneska mu to musím zkontrolovat, aby mu jí zas neodmítli kvůli háčkům a čárkám. Nemám čas pískat. Chyběj many... no... je toho dost. Prostě zavolej, " zaprosila jsem.
"To víš, že jo," usmála se Míša. Objaly jsme se a já se dívala, jak odjíždějí. Povzdechla jsem si. Taky bych chtěla pod stromeček čas. Nebo ten strojek, co ho měla Hermiona...
Šla jsem po vyházené cestičce. kam? DOMŮ. Ano, opravdu jsem cítila, že jdu domů. Do svého malého baráčku... J ejedno, že tam všechno funguje jen napůl... že polovina místností je plná harampádí a můj milovaný se nemá k tomu, aby pokračoval v tom, co začal. že mu budu muset ještě dlouho nadávat, než přestěhuje knihovnu a začne dělat pracovnu. Otevřela jsem dveře. Vevnitř bylo teplo a vonělo to tam... Prostě jako u nás.
Svlíkla jsem se a šla do ložnice. Seděl u počítače a hrál nějakou přiblblou střílečku. "Pěkná seminárka," poznamenala jsem.
Zmáčknul Pause a otočil se na mě. "Ahoj," zářivě se usmál. "Relaxuju po vykonané práci."
"Jistě," ušklíbla jsem se.
"Ty mi nevěříš!" prohlásil dotčeně. "Už to mám hotový."
"Opravdu?" nevěřila jsem mu. Začala jsem tašky s nákupy cpát do skříně.
"Jo jo." Vstal a objal mě. "zase jsi nevrlá...." poznamenal.
"To vím i bez tebe."
"Nestihly jste všechno probrat, když s vámi byla ta malá potvůrka, viď?"
"Hmmmm."
Mlčky mě vzal za ruce a chvíli se mi díval do očí. "Běž si zahrál, lásko. Uklidní tě to."
Pokrčila jsem rameny a odebrala se do střešní místnosti plné různého harampádí. Byla tam výborná akustika. měl pravdu. Vždycky měl pravdu. uklidnilo mě to. Pískala jsem a pískala a na nic nemyslela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama