Jj, takovýho chci!

9. listopadu 2008 v 20:19 | Janinka
Sakra, toho klučinu jsi vystihla, úplně ho vidím... Kdy ho potkám, nevíš?
Jo, to ti musím říct, koukala jsem na nějakej rozhovor se Stephenií Meyer, ptali se jí na Midnight sun. Ona říkala, že když píše, potřebuje být se svými postavami sama, ale teď už se s Edwardem bohužel vůbec necítí sama, když jeho příběh vyplul na světlo... Prý bude pokračovat, ale počká, až opradne ten humbuk kolem toho, takže tak za 2 roky, až lidi na Edu trochu zapomenou se snad dá do psaní... 2 roky! To je mučení!
Fajn, budu pokračovat... Z mého pohledu samozřejmě... Jej, to bude jízda... :-D Můžu mu říkat Edward? Ne, tak ne, radši ne, budu mu říkat nějak obyčejně. Třeba Tomáš. To je takový nezaujaty :-D.
***
Odmítala jsem otevřít oči. Jako každé ráno jsem si vychutnávala ten sladký pocit mezi světem spánku a probuzením. Přemýšlela jsem nad tím, jestli se mi něco zdálo. Jestli ano, tak už si to nepamatuji. Ale to nevadí. Momentálně jsem neměla žádný nesplněný sen. Všechno bylo tak nechutně dokonalé... Až jsem čekala, kdy se to roztříští... Ne, zatím ne! Otevřela jsem oči a spatřila ho. Svůj osobní zázrek. Ležel přímo vedle mě. Už byl taky vzhůru. Usmíval se. Přitulila jsem se k němu, dala mu pusu na tvář a taky se usmála.
"Slušelo ti to," zašeptal.
"Co?" nechápala jsem.
"Jak jsi tak ležela. Díval jsem se na tebe."
"Aha," řekla jsem prostě a protáhla se. "To bylo tím, že když spím, tak mlčím."
"Ne," zasmál se, "někdy mi vyprávíš."
"No nepovídej," ušklíbla jsem se.
"Opravdu, jen ti není rozumět." /*pozn. to je pravda, opravdu to dělám =D
"Mmmmmmmmm," zabořila jsem hlavu do polštáře.
"Co děláš?" smál se.
"Čekám, až mě přestaneš analyzovat."
Najednou jsem ani nevěděla jak, ale můj obličej ležel v jeho dlaních. Chvíli mě líbal. Pak se zase usmál. "Miluju tě. I když jsi tak šíleně nevrlá..."
"Taky tě miluju," zašeptala jsem a dívala jsem se mu do očí. ztrácela jsem se v jejich nekonečné šedi... Milovala jsem tu barvu. Milovala jsem ho celého... Projela jsem rukou jeho nezbedné slámové vlasy. Trčely mu do všech stran.
"I když vypadáš jako houmlesák," zasmála jsem se a snažila se uniknout jeho pažím, jak se po mě natahoval, aby mě k sobě připoutal...Neunikla jsem. měla bych častěji chodit běhat.
"Pusť mě, musím se dneska sejít s Míšou..."
"Takže dneska si nedáme den v posteli?" Pořád mě odmítal pustit.
"Dneska ne."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama