Listopad 2008

achjoXDXD

30. listopadu 2008 v 20:45 | ty pises tak dokonaleXD
SEM SE MUSELA NAHLAS SMAT...VIM ZE TO NENI VTIPNY...ALE NE PROSTE DOKONALE DOSTAVA JAK TY JSI TY...A MAS KLUKA KTEREJ TE TAK DOKONALE DOPLNUJE....FAKT SE CHODVAS TAK, JAKO TY...STALE...je to tak rozstomily...svym spusobem skutecny...a vtipnyXD...Tomas je dokonalej...po tvym boku:)Jako kdyby ste se cely zivot hledali...:) jjuuu....ja stebou pujdu kupovat svatebni saty? to je uzasny! dekuju:) sem si vzdycky rala, pomahat kamaradkam se svadbama:)
gratujuju k pizze rada bych ochutnalaXD
***
Tyjo..cas utika tak rychle...pomyslim si, kdyz takdle v sobotu sedim u davida a tynky doma. Zrovana mi oznamujou, ze se berou, ze prej uz nemuzou cekat. Tynce je dvacetjedna, brzi dvacet dva. Jeji maminka je rada. Ona vzdycky byla sama. Davida mela vzdycky rada. Usmivam se a srkam horkou cokoladu. David si hraje z mima neuveritelne dlouhyma vlasama. Tynka se mi smeje. Kuba me nechce dovolit je trihat-jedna veci v ktery si s tatinkem rozumeli. Mohu je skracovat jen pod prsa....Ale muzim priznat,ze to ma svy kouzlo. Vypadam mladsi...
Tyjo...ja jsem s Kubou uz prez 4 roky..nemuzu tomu uverit. Je pravda ze zazitku mame hodne ale i tak...uz je to prez pul roku co jsme zasnoubeni. Vsichni kolem me se berou...Janinka jde do chomoutu uz za pare dnu! Ted tynka, Bara Opalkova si vzala Michala v LA, Marketa a ted i moje mala sestricka si nasla steleho pritele-zase nekdo slavnej...myslim ze je to tenista. Je peknej, neoveritelne, dela reklamu na nike. Segru tam taky dostal. Slusi jim to spolu. Hodne ji skrotil. Myslim, ze je to pro ni pravej kluk!
"Misko, zvoni ti telefon."oznamimi Tynka, ktera si prohlizela fotky nasich stenatek-mno ja, Jamy se nam nejak jednou zabehla. Nastesti narazila na najyho hafana svy rasy...papirovyho..ne ze by na tom tolik zalezelo, ale chci pro svou fenku to nejlepsi. Vezmu si od ni telefon.
"Miso...ja se zblaznim...Andy zase pocural sedalcu, Berus mi kouse botu, Jamy mi vubec nepimaha a Flek se uz dllouho nehejbe..."rekne Kuba, Rozesmeje me to. Nachvilku si prestane stezovat, vyuzijui toho a zacnu mluvit.
"Ted vis, jak mi je uz tejden tatko. Jen si to uzij."reknu a podivam se na davida a tynku, kteri si neco septali do ouska.
"To mi neuzes udelat, ja sem chlap, ja mam jen nadovat jak nezvadas vist domacnost a valet se na gauci...."rek s veselym ale beznadejnym tonem.
"Pul hodky?"reknu a on souhlasi, nez stihne odpovedet mam prichozi hovor. janinka!:"Pockej..."reknu a slisim jak protestuje. Nemilosrdne ale prepnu na druhou linku:
"Neruším?"
"Ty nikdy."reknu a trochu se v duchu zasmeju...vlastne me vysvobodila.
"Díky, hele, jedu do brněnský nemocnice, na Moničku to přišlo dřív a nevím, jestli tam nezůstanu přes noc, radši ty šaty odsuneme na středu, hodí se ti to?"streda....streda...mmnt-co mi to prave oznamila-Monika-rodi?-jezis! To je neuveritelny-tak hrozne ji to preju...se chudak uz nemohla dockat, janinka mi furt rikala jak ji desilo ze pribira viz nez by mela v jednotlivich mesicih-asi to spatne vypocitali...wow...zajimalo by me jak vypada, i monika, i ta mala. Dlouho sem moncu navidela!
"Jasně… Pozdravuj! A pošli fotku!"
"Jasně jasně," rekne janca a polozi telefon. Rychle prepnu na prvni linku:
"Jeste zijes?"reknu a v telefonu je ticho.
po chvilce slisim knuseni a kroky.
"Halo? uz tu jsi?"reknu:"Promin, vzal sem je vsechny na zahradu, neunes se m mobil..to bylo rychli, kdo to byl?"
"Janinka, Monca rodi, potrebovala presunout nakup satu na stredu."
"Ale to musis byt hrzo doma, mame vecer od deviti raut, vis to?"
"Jo, pocitam stim."-vedela jsem ze neco ve stredu mam. Ale mi to asi stihnem...
"Nechces kvuli tomu vynechat skolu, ze ne?"
"Jeden den me nezabije."reknu a kousnu se do rtu...jej, zase dostanu prednasku.
"Jeden den NE...ale jeden den kazdej tynen...do ty skoly vubec nemusis chodit"
"Hele vzpomen si kdyz sme spolu randili..."pripomenu mu.
"Mi spolu stale randime...nekdo si me totiz nechce vzit."rekne a citim jak se zasmeje:"ME...kolik faninek by si me vzalo a ja sem se zenskou co si me nevazi."
"Chudacku..."pritakam. Za tech par mesicu co dela v tom novym radiu se stal celkem popularni...Maj dobry reklamy. A hlavne si tam natahali dobry moderatory z jinych radii. A ja uz to taky zacal poslouchat. Docela s tou holcinou znely dohromady dobre. A hlavne tam hrajou dobrou muziku.
"Uz mas jen dvacet tri minut."rekne a ja se podivam na hodinky.
"Jen tak to me uz nezdrzuj!"reknu a zavesim.
Kdyz se podivam na tynku a davida oba se na me smejou.
"Mela by sis ho trochu vic vazis...chudak, stebou vydrzet takouvou dobu..."rekne david a ja na nej hodim vrazebnej pohled. Rokama se odtahne i se zudli od stolu a vystreli ruce nahoru, jako ze se vzdava.
"Musim ho jit zachranit pred stenaty, pardon. Drste mi dve mista na vasi svadbe. Mam vas rada, OBA"reknu a podivam se na tynku. Stvalo me, ze si stale myslela ze mam davida vic rada nez kamose. Trochu osklive se na me podivala, ale pak se usmala a obejmula me, David me taky pevne objal.
"Mej se, brouk-"rekl a ja videla jak ho tynka stouchla do zeber:"Co?"zastezuje si. Jen nad nima zavrtim hlavou a odchazim...mam uz jen 17 minut, tak akorat na to dojet do naseho NOVEHO BARAKU! Kuba a ja sme se prstehovali do baraku jeho ridicu a oni sli do naseho bytu. Proc? protoze jeho maminka byla nemocna a nas byt byl kousek od lazni, tam chodila na rahabilitaci. Nejak se jim tam zalibilo...a ja s Kubou jsme si taky nestezovali. Zahrala se ted s 10-ti pejsky hodila.

Pohoda!

30. listopadu 2008 v 18:48 | Janinka
Čao, lásko!
přečetla jsem si začátek tvýho článku v rozepsaných =D Takže nejsem tak rychlá, jen jsem tu byla ve stejnou dobu...
hey, taky mám pocit, že jsem dospělejší... no, rozhodně vyrovnanější, než ostatní... nemám už takový výkyvy nálad... a vím, co chci, i když pro to ztm nic moc nedělám... no, tu klávesnici překvapivě vymysleli Američani... teda ty písmenka... podle mě to maj tak, aby měli 'po ruce' písmeka, co nejvíc potřebujou... ale taky jsem si ze začátku říkala, proč to není jednoduše podle abecedy...
njn, Jessy to je borec. Jestli přijede, tak se na něj vypravíme :-D. Tady můžu jít akorát tak na HSM 3... (na to jdu ve čtvrtek se sestřenkou, její kaamarádkou a bráchou), nebo na Zagorku...
Tyjo, teď jsem si vytáhla z trouby pizu... Se musím pochlubit, jsem si ji upekla 100% sama! Ve čtyři jsem seděla nad prvními přemyslovci a vůbec mě to nebavilo, tak jsem šla hňácat těsto... A v pěk nakynulo, tak jsem na to dala, co mi přišlo pod ruku... a te´d je tady, mmmmmmmmmmoje piza! Dokonce poživatelná... :-D vidíš to, už mi hrabe, snad nedopadnu jako Lenka, než se vrátíš!
Teď byl Severáček v televizi. A ten kameraman pořád zabíral Irču :-D. A otec říkal: jsi tam mohla bejt taky! No, o to tak stojím! Mimochodem Irča taky žere Stmívání :-D.
***
Tento týden jsem si taky měla jít vybrat svatební šaty. Bylo mi jasný, že mě to bude strašlivě otravovat, tak jsem se rozhodla vzít s sebou Míšu. S ní se oblečení nakupovalo vždycky nejlíp. Když byla rok v Americe, můj šatník se značně zmenšil, protože jsem neměla s kým chodit nakupovat. víte, ono ani nešlo o to, jestli to toho obchodu se mnou šla, jako spíš o to, že si všimla jako první, že mám něco novýho.
"Chceš mě bezpodmínečně v bílým?" otočila jsem se na Toma, když jsme míjeli Mladou Boleslav.
Zasmál se, zíral na silnici, přemýšlel. "Jo," vyhrkl po pár minutách.
Zamračila jsem se.
Zajel ke krajnici. Chtěla jsem protestovat, ale natáhl ke mně ruce, přitiskl mě na dveře auta a naklonil se tak blízko, že mě jeho teplý dech šimral na tváři. "nemůžu se toho dočkat," šeptal a tak sladce se usmíval, že jsem dokázala jenom přikývnout. "Dobře, budu bílá a bledá jako smrt."
Zakroutil hlavou. "Ne, budeš se červenat."
"Ne!"
"Ale jo. Vždycky, když máš pocit, že se všichni dívají jenom na tebe, červenáš se," dobíral si mě.
Sklopila jsem oči. "Jestli se budu červenat, bude to tvoje vina!"
"To snesu." Odklonil se ode mě a zase se rozjel. Na tváři mu zůstal ten vítězný úsměv. Bože, za co mě trestáš?
Naťukala jsem číslo a trpělivě čekala, až Míša zvedne telefon. Tomáše jsem neúspěšně ignorovala.
"Neruším?"
"Ty nikdy."
"Díky, hele, jedu do brněnský nemocnice, na Moničku to přišlo dřív a nevím, jestli tam nezůstanu přes noc, radši ty šaty odsuneme na středu, hodí se ti to?"
"Jasně… Pozdravuj! A pošli fotku!"
"Jasně jasně," přitakala jsem.
Tak, to by bylo. Sáhnula jsem po rádiu a pustila na plný pecky nějaký CD od Linkin park. Zvrátila jsem hlavu na opěradlo a zavřela oči.
"My teď spolu nebudeme dvě hodiny komunikovat?" zeptal se po tom, co ztišil hlasitost na přijatelno.
Zamyslela jsem se nad tím. Někdy nám bylo líp, když jsme mlčeli. protože když jsme mluvili, měli jsme plnou pusu toho druhého. Znali jsme se natolik, až to někdy divně zavánělo. Jenže my jsme se potřebovali takhle škádlit. utvrzovalo nás to navzájem, jak se máme rádi. "Nevím," zamumlala jsem neochotně. "Co myslíš ty?"
"Mám chuť na jahodovej koktejl," vypravil ze sebe naprosto vážně.
Otevřela jsem oči. "Má to nějaký hlubší význam?"
"Ne, ale jestli mě nerozptýlíš, tak zastavím a vezmu si tě."
Přimhouřila jsem oči. "Až za měsíc, lásko."
"Tak to nemyslím."
"Já vím, jak to myslíš a odmítám se sexuálně vyžívat jinde než v posteli."
"Tak nezavírej oči," přikázal a soustředil se na semafor, který svítil výstražnou červenou.
Pootevřela jsem okno a dívala jsem se ven. Bylo docela hezky. Mohli jste se procházet v lehké mikině nebo si třeba vykasat rukávy. Přitom jste se nemuseli bát, že vás sluníčko spálí na uhel. Takové počasí mi vyhovovalo.
V Brně pršelo. To mě namíchlo. Nepočítala jsem s tím, že budu potřebovat něco jinýho, než co mám na sobě. A Tomáše taky samozřejmě nic nenapadlo. Tahle předvídavost chyběla nám oběma. Odsunula jsem řešení na neurčito a jala se hledat svou bývalou spolusedící. Nepřekvapilo mě, že jsem dorazila až 'po bitvě'. Monča i její holčička byly v pořádku a vypadaly šťastně. Taky jsem musela být šťastná, protože jsem ji nikdy neviděla takhle zářit.
"Nora?" zeptala jsem se. Přikývla.
"Chceš si ji pochovat?"
"Můžu?"
"Jistě."
Opatrně jsem ji držela v náruči a bála se jen pohnout. Byla tak maličkatá, v člověku to hned vyvolalo ochranářské pudy. "Je krásná," usmívala jsem se a vrátila ji do postýlky vedle Moniky.
"Je nádherná," dodal Tomáš. Stál mezi dveřmi a nepřítomně na mě koukal.
Kousla jsem se do rtu. "Chtěli jsme zůstat, ale vyjeli jsme narychlo," vysvětlovala jsem Monice. "Takže se asi radši vypravíme domů."
"Ale nebyli jste tu ani dvě hodiny!" protestovala Monika.
"Já vím, ale v tu chvíli jsem nepřemýšlela. Nemáme kde přespat, nemáme nic sebou. Divila bych se, kdybych měla v peněžence dvě stovky," usmála jsem se.
"Tak jo. Zavolej," řekla Monika. Rozloučila jsem se a vyvedla svého vyvolené pryč.
"Super, spusť," obrátila jsem se na něj ve výtahu.
"Slušelo ti to," řekl.
"Dík. To je všechno?" Čekala jsem, že bude vyvádět, jak to má ve zvyku. Když se dozvěděl o Moničině těhotenství, taky vyváděl.
"Za měsíc se bereme," připomněl mi.
"Aha, takže nevyvádíš, protože by to nemělo racionální základ!"
"Hm hm," políbil mě na nos.

podle toho jak si narocna

30. listopadu 2008 v 18:42 | misa
bacha pisu bez koukani na klavesnici.XD...a uz me to nebavi. je to huusty....ja fakt vim kde vetsina pismenek je...by me zajimalo, kdo vymyslel klavesnici...dyt to nema logiku jak za sebou ty pismenka jdou, nebo jo? wis o tom neco?
Vejska:bakalar: 5 let-23-24
ingenir: dalsi dva rody 25-26
doktorat je na 9 let...tak jak si se rozhodla:)?
Ja jeste vdana nebudu...chci se vdat az po vejsce, pro me 27...nebo ja newim...ale ted uzro jeste vdana nejsem...ja na to nespecham...mam na to abych si ho vzala celej rok psani:)...
ted posloucham:) je dokonalej...:)... I wanna see you when i wake up wake up....i like how you look without make up make upXDXD....dokonalej textXD...me to uplne rozesmivaj, ty jeho testy...ze kdyby byl v CR na konzertu tak se mnou pujdes?:)
Tyyyyjo jani..nam uz je oboum skoro 18:) vis co to znamena? My uz sme velky...konecne se muzu tvaril tako vazna dospela holka....musim prestat blbnout...muzu nosit vysoky sukne a kosile a k tomu hoty na podpadku jak sem vzdycky chtela a nikdo mi nemuze rict, ze vypadam jak malada stara....tyyyjo...muzim si tu neco takovyho koupit...to nasi budou koukat az se vratim do CR:) asi premluvim nejakou spolu spoluzacku jestli se mnou nechce jit nakupovat pristi vykend:) Asi tu, co me bude strihat-taky jsem si chtela jit koupit tu barvu na vlasy-rikala jsem ti, ze tu melir stoji 50 dolaru?(1000kc?)-si radsi nabarvim hlavuXD....chci si koupit takovou nejakou medovou, ale ne moc svetlou aby to nevypadalo divne az to bude odrustat, ty meliry ted vypadaj divne.-sou problemy,vid?- to dela ten jesse, me dela citi se jako zenska....hned mam chut o sebe pecovat...
Dneska pisu celkem brzo, treba se dockam pokracovani od tebe:)
PS: hrozne se tesim jestli yjde ta brigoska v ty cukracne:)
RCEna tvu story: lol: jak si mu rekla ze se jede do brna a on se podival na svy spivany ruce..to bylo tak dokonaly:) MOnca rodi? chci bejt u toho....zavolej mi:) chci videt moniky miminko!:) taky ji chci obejmout a rict jak dokonale to vzladne...aspon ji odeme pozdravuj a posli mi fotku, mnoXD

***
kolem 2hodiny 1. ledna jsem se probudila...v celem baraku hral jesse Mccartney a Kuba si do nej broukal. A prej ze ho nema rad...jak rychle jsem ho naucila ho poslouchat.:) Mozna to je tim, ze jesse za ty roky fakt zacal zpivat husty Ran'Bicko a to zacinal o popu...jako skoro kazdej ted. Vylezu z zutanku z poslete a dojdu do koupelny. Jen tak si oplachnu oblicej, zapru se rukama o umivadlo a protahnu si krouzivym pohybem krk. Podivam se na sebe do zrcadla. Videla jsem se rozmazane...znovu jsem si proplchla oci. Kdyz jsem se na sebe podivala znova, v zrcadle jsem spatrila kubuv odraz. Oci mel do mych vlasu a ruce spojene za jeho zady. Neusmival se. Jen tam stal. Znovu jsem se predehnula a proplachla oblicej. Kuba uz tam nestal. stal opreny o zed vedle zrcadla a natahl po me ruku s rucnikem.
"O, dekuji ti, lasko."reknu a kdyz si utru oblicej, dam mu pusu na tvar. Trochu ho to zaskocilo, naspuloval rty:"Dneska jdu na obed k nasim...je to od ctyr...pokud chces muzes jit taky, ale nemusis. Nechci te k nicemu nutit, vyjimecne, kdyz je toho prvniho."reknu kdyz si sundalam zupan. Stojim k nemu zady a tak se otocim a krknu na nej prez rameno. Citila jsem jak se do me posti zima bez toho zupanku. Nechala jsem ho spadnout na zem a prez hlavu jsem si sundala jsou sexi satenovou nocni kosilku. Znovu jsem sa na nej podivala a zalezla do sprchoveho kouta. Mel mokre vlasy, vim, ze uz se sprchoval. Ale stejne ochotne prisel ke me do sprchy driv nez sem stihla serivit vodu. Meli divne ovladani, dva kohoutky-nemela jsem to rada. Stala jsem k nemu zady pritiknuta na zed tak aby ne me nestikala ta stridave az moc studena a moc tepla voda. On vlazy pod pramen vody a natal prezeme ruce. Zavrela jsem oci. Ta elektrina byla stale tak silna. Mozna to ani nebyla eletrina-znate takovy ten pocit, kdyz si prelezite nohu a necitile ji? hori vam a je tezka?..pak zacne hrozne bolet a nakonec prijde mravenceni?-tak to se mi stavalo pokadze kdyz se me tak nejak jinak dotnul. CItila jsem, jak rychle usmernil teplotu vody a polobil me na krku. Z jeho vlasu na me pomerne jeste suche telo stekl praminek vodu a videla jsem, jak se mi stahuje kuze. Sahla jsem po mydlu ale on chytnul moji ruku tou rukou, aby si me mohl oblicejem otocit ke me. Chvilku jsem zase cukala pohledem z jednoho jeho oka do druheho a pak jsem zavrela oci a poliibla ho, cimz jsem se dostala pod pramen vody, citila jsem jak mi tesknou vlasy.jednou rukou jsem si je je rpohrahla, abych kradsi vlasy z obliceje dala dozadu. Kuba me libal dnes tak vasnive. Az jsem mela pocit, ze to potreboval uz hodne dlouho- vzdyt jsem 14 dni nemohli-ma dovolena a moje mesicky. Najednou me od sebe celkem silo odstrcil a pritikl na zem. Muj dech byl tak zrychleny- a Zed byla tak srudena. Obe dlane jsem mela pritikle na zdi a jen jsem otevcela oci a srovnavala si dech. Byl tak dokonalej, Kudrnate vlasy mel ted splyhle kolem obliceje a hlavu mel trochu sklopenou. Videla jsem, jak se mu nafukuje bricho a vyfukuje. Takdle jsem ho dlouho nevidela. Vetsinou byl tak klidny...videla jsem, jak zavrel dlan z pest a zse povolil, aby se uklidnil. Uz jsem to nemohla vydrzel. Natalhla jsem jednu duhu k nemu a dlani jsem ho chytla za zatylek a pritahla rychle k sobe. Jednu ruku si oprel do vysky meho obliceje vedle me a druhou Prejel do mem brise, po kterem neustale, ikdyz jsem nestala pod vodou stekala voda z mich vlasu. Celou dlani nasel me prso a kdyz me polibil nepatrne ho zmacl. Kousl me do rtu a ja otevrela oci. Byla to voda nebo opravdu brecel? polibila jsem mu tvar, byla slana. chytl me pod zadkem a ja jsem si odmotala nohy kolem jeho pasu a pekne se zaprela o zed. Pomalu jsme splinuly. libil me a trochu i koula na kuzu na ramenou. Ja sebou nechala take projet ten krasny pocit a protocila jsem hlavu abych se trochu uklidnila. Pak se ode me odtahl vramci bezpecnosti. a ja se pokusila postavit na nohy, ktere jsem stale necitila, jedna se mi trochu podlomila. Podival se ne me. Stale mel o ocich neco, co jsem neznala. zalezla jsem pod pramen vody a jeho oprela o zed, kde jsem predtim byla ja-zasicel-pro nej to bylo studeny a to jsem mu to jeste predehrala.
"Povidej,"rekla jsem a polibila jsem ho na krku. Shla jsem pro mydlo a rychle se namydlila a smyla to ze sebe.pak jsem si dala mydlo na ruku a zacala mit kubu. Nejprve na prsouch, krasne namakanych-ale ne moc-s kulturistou bych nechodila-a na ramenouch a rukach. Usmala jsem se na jen a dala mu znova pusu na usta:"a nerikej, ze se nic nedeje."
"Neco se deje."pritakal, kdyz jsem mu zacala drhnout bricho. Nic jsem nerikala, nechala jsem ho mluvit.
"Posledni dobou mi prijde..."zacal a si klekla a myla jeho sthena. trochu jsem sitila, jak se musi ovladat, aby se mu jeho pristroj znovu nedal do pravozu, ta predstava me donutila se zasmat, ale snazila jsem se to zamaskovat a vazne se podivala do jeho obliceje, kdyz byl celej namyslenej:"ze ti je vsude lip nez u nas doma...s kazdym lip nez se mnou...nemuzu koukat jak se bavis s nekym jinym...jak se smejes na nekoho jinyho..."rekne a ja ho zatahnu pod pramen vody, abych znej zmyla bublivnky a otocim ho k sobe zady, abych mu umyla zada:"...ja nikdy nezarlim"rekna a jednou rukou pomaha smyt ze sebe zbytky mydla:"...nemam to v povaze."rekne a prudce se na me otoci. Trochu se leknu. Stojim tam, s rukama zvysenyma v ploze, kde jsme mu mydlila zada:"...neco se deje? Meni se neco?"rekne a starostlive se na me podiva. Ja jen nasadim nachvilku nevina ocicka a pak se na nej sibalsky usmeju. Rukou s bublinkama se dotknu spicky jeho nosu, takze mu to na nem udela takovou bambuli. Pak se prez nej natahnu abych vypla vodu, pac zada uz mel smyta.
"Vy se menis, lasko. Dospivas."reknu a polibim ho. Usmeju se, zavrtim hlavou a otevru sprchovy kout. vezmu muj a jeho rucnik a ten jeho po nem hodim a znovu se vratim do tepleho sprchovaho kouta. Tvaril se ale stale stejne.
"Michaelo, ja nevtipkuji."rekne a vyhruzne se na me podiva. Myslel to tak vazne. Citila jsem jak muj tep se zrychloval:"Ja takdle zit nemuzu, zabiji me to."rekne a zacne se utirat. Zastavim ho a donutim ho se na me podivat.
"Pockej...a to mi ted rikas co?"nechapave se na nej podivam. Citim jak vnitrne zacinam panikarit:"Ty se mnou nemuzes byt?"zeptam se nachapave.
"Naopak-musim."
"Ja te nepobiram"reknu a chytnu jeho oblicej.
"Vcera, kdyz jsem mluvim z Sii"-tak ona ta holka ma i prezdivku, pomyslim si:"a videl jsem te usmivat se na toho kluka memem jsem mu rozbil hubu."rekne nastvane. Znovu se na nej nechapave podivam a chutnu jeho oblicej. Cukne jit a ja vylezu ze sprchovyho koutu a jdu do loznice abych se oblikla. Nasleduje me:"Proc nechces byt moje?"zepta se me z niceho nic.
"Vem si me....prosim...ja potrebuju vedet ze si moje."
Delam jako by to se mnou nic nedelalo ikdyz citim jak vnitrne panikar...nechci mluvit o tom, jak moc na nej zarlim...myslel by si, ze jsem na nem zavysla. Rychle se navlikam do spodniho pradla, silonek a cerne sukne. Pak zacnu hledet vhodny vrsek. Kuba prijde, zustane stat kousek za mnou a prez rameno mi sahne po bilou kosili s cernou vestickou-presne to, co jsem hledala. Chytnu to a se zavrenyma ocima se na nej otocim. Usmeje se:"Ne, Mluv se mnou, prosim."
Otevru oci a oblickuju ho tak, ze dojdu k posteli, kde si obe raminka polozim a zadnu se oblikat. Stojim tak abych ho nevidela a zacinam ze sebe soukat slova, ktera nemuzou davat smysl.
"Je mi 23, Kubo, ani nemam bakalare. Potrebuju nejdrive dokoncit skolu...myslela jsem, ze ty to chapes...ze chapes, ze ja nikam nepujdu...ze chapes ze bez tebe...nikam nejdu."-co to placam, pomyslim si...nemuze mu to davat smysl.soustredim se na to, abych se trefila rukou do rukavu, ale proste mi to nejde. Vstekle dupnu nohou. Kuba ke me prijde a pomuze mi. Snim je vsechno tak jednoduche. Zase si pripadem trochu klidnejsi. Otoci me oblicejem k nemu a zacne mi nejprove zapinat kosili a pak vesticku. Oblicejem se na nej nedivam:"Chci aby nase svadba byla dokonala. Nechci si te brat jen proto, ze si myslis ze pak budu tva. Svadba nam napomuze. Po svadbe akorat budeme vic absurdne zarlit a jeden druhyho si sobecky privlastnovat kdyz to udelame ted. Do snatku manzelskeho musime vstoupit vyrodnani. Jako jeden. Ne jak nikdo. Nemuzeme e citit jako umirajici kousny, musime se citit jako znovuzrozeni. Vim, ze to asi musi byt tezke nezarlit."reknu a konecne se odvazim podivat do jeho oci stale zapinajici mou vesticku. Zapinal me az ke krku. Zasmala jsem se a porozepinala si to tak, ze jsem si udelala nevystrih:"Ale nemas duvod. Ty jsi pro me vsechno. Jsi jedinej kluk, kteryho miluju."reknu a dam mu pusu:"Kteremu nalezi me srdce."reknu a ukazu mu zasnubni prstynek:"Ale todle mi vickrat nedelej."reknu, kdyz konecne vidim, ze se mu d oci vraci jeho jiskricku. Usmeje se na me.
Je cas jit na obed. Pripomenu si a vlezu do kozichu. Kuba se podiva na hodinky a vyvali oci. Vleza so kabatu. Ja vezmu voditku a dam na nej Jamy. Chci ji ukazat doma-jeste ji nevideli. A pak uz po kubove boku v aute s diskuzi na tema vcerejsiho vecera mastime zatacky k mym rodicum.

Only you!

30. listopadu 2008 v 10:30 | Janča z toho nemůže
╔♫═╗╔╗ ♥
╚╗╔╝║║♫═╦╦╦╔╗
╔╝╚╗♫╚╣║║║║╔╣
╚═♫╝╚═╩═╩♫╩═╝only you!

Poslední listopad

30. listopadu 2008 v 9:47 | Janinka
Čao! Potřebuju si ujasnit pár věcí... Budeš už v polovině května vdaná? Já nevím, jak rychle to s Kubíkem vezmete že... J a nevíš, v jakék měsíci už má člověk tak nějak hotovou vysokou? Jako jestli už bych jako neměla jít do práce :-D.
***
Přehoupli jsme se do půlky května, toho sladkého Máchova měsíce. Seděla jsem s mamkou před chalupou, pila kafe a týrala baterku Tomova nového notebooku. Co se týče peněz, byli jsme na tom trochu líp, dům už taky fungoval v pohodě, tak jsme si to mohli dovolit. Tomáš se hrabal v bratrově autě a trpělivě mu něco vysvětloval. Byl tak zlatý! Kolem běhaly moje 2 malé neteřinky, míchaly písek s vodou a prohlašovaly, že taky vaří kafe. Připojila jsem se na sousedovic internet a mrkla na ICQ. Psal mi Michal, Moniky přítel, ať jí zavolám. Poslechla jsem ho. Řekla mi, že ji akorát povezou na sál.
"Ale Moni, to je nějak brzo, ne?" strachovala jsem se.
"No, trochu, ale taky jsme to špatně spočítali," soukala ze sebe Monika. asi se dost přemáhala, by takhle zněla.
"Přijedu," řekla jsem a položila telefon dřív, než mohla začít protestovat.
Mamka zamrkala. "Jak jí je?"
"Nevím. Tomášku?" zavolala jsem a začala uklízet notebook.
"Ano?" zvedl hlavu od motoru.
"Jedeme do Brna."
Zíral na své špinavé ruce.
"Vzhledem k tvému zběsilému stylu jízdy si můžeš dovolit ztratit pár minut v koupelně, takže se z toho nevykroutíš," vyplázla jsem na něj jazyk.
"to jsem ani nechtěl. Jen nechápu, k čemu tam budeš platná," pokrčil rameny.
"Psychická podpora," osvětlila jsem mu to.
"Blbost," smál se mi. "Chceš vidět to dítě!"
"To taky, ale hlavně se potřebuji ujistit, že je v pořádku a že tam např. nestepuje její máma a nestresuje ji."
"Fajn." Nic nenamítal.
Cestou jsem proškrtávala seznam hostů, na naši připravovanou malou svatbu. Byla jsem dost nemilosrdná, jaké s tím ciráty, je to moje svatba a já ji chci mít rychle odbytou. Termín byl stanoven na 14. 6. Obřad se měl konat na Liberecké radnici, hostina kdesi, kde jsem v životě nebyla a líbánky v Paříži. Radši jsem se neptala, kde vzal Tomáš peníze na Paříž, strašně jsem se tam těšila! Do Louvreu, Versailles, na to, až si konečně vyzkouším svoji chabou francouzštinu! To bylo jedno z mála pozitiv na té svatbě. A samosebou to, že bude Tomáš oficiálně můj a přestaneme žít 've hříchu'. Ne, že by mě to někdy dřív trápilo.

jesse

30. listopadu 2008 v 6:16 | misa
jesse mccartney napsal bleeding in love!...si pise ty krasny pisnicky sam..a pise i cizim..a to mu je 21...je to typek!

coze?ty!?-ne

29. listopadu 2008 v 20:25 | michaela
XD...lol..dneska mam tolik inspiraci na psani ze lituju ze sem ted v situaci, kdy to nemuzu vyuzit:) Ale tak muzu...XD....to budes koukayt jakou zpatlavinu z toho casem udelamXD>....prave dava sex ve meste. To je taky tak dokonelej serial.:) tak ctyri odlisny zensky-vlastne s obycejnym zivotem prachatych zenskejch....nic tam neni dobryho, vsechno je obycejny...problemy v praci, s chlapama...s chtenim deti...mmnt....AAAAA...svadba..to mi to oznanmis jen tadle pod trema hvezdickama....jjjjjaninko!!! garutuluju! ja sem tak statna:)
***
"Tak vydis, ze to tolik neboli."reknu Kubovi, kteryho jsem donutila jit tancovat. Citim jak jeho ruka sjizdi na muj zadek, druhoou roku, co ma na boku si me k sobe pritakne.Tou rukou, co sjel na zadek pokrazocal dal a tak jsem vyzvedla koleno k jeho boku. Chytnul me pod kolenem a ja se chytla rukama jeho loktu. Nechal me probnout v zadech a udelal se mnou jakysi polokruh.Kdyz jsem znovu zvedla hlavu do kuvodni polohy, polozila jsem nohu na zem a zaborila ruku do jeho vlasu.
"5..."lidi zacali odpocitaval sekundy do pulnoci:"4..."stale jsem si rukou hrala sjeho vlasy. Zase se koukal do meho vyrdihu-jo pravdu, ty saty mi delali dobrej dekolt."...3..."chytla jsem ho druhou rukou pod bradou a zvedla jeho oblicej tak,abych mu videla do tech oci co tak miluju. Tikala jsem z jednoho jeho oka co druhyho. Usmal se a vtu chvili jako by jsme v ty mistvnosti byli sami, vsechny hlasy ze vzdalili a maje nohy se zacali klepat. Ruce se mi troslly tak silne, ze je musel sundat z jeho vlasu a sevrel je mezi namy do jeho dlani. POmalu se ke me priblizoval a polozil sve rty ne me. Vyskubla jsem sve ruce z jeho dloni."Uz to neprodluzuj"zastenala jsem jsem a rychle ale vasnive jsem ho polibila. Citila jsem jak jedna jeho ruka macka silne muj pas a druhou me chytl za krk. Zatahal me za vlasy. Trochu jsem sebou skubla a prestala ho libat. Usmala jsem se na nej a zatahala ho za vlasy, abych se zbavila jeho tazaveho pohledu co se stala.
"aa....promin..."rekl kdyz mu to dosko. Jen jsem se znovu usmala a zase zacala vnimat okoli...Je 1.1....uz....Vscichni jsme se cpali ven, aby jsme meli nejlepsi pohled na ohnostroj. Kuba odnekud sehnal deku, kterou prez nas oba prehodil a pritoskl si me k sobe. Stali jsem tak, on sledoval ohnostroj a ja jen naslouchala tlukotu jeho srdce a snazila se uklidnit. Nemela jsem ohnostroje moc rada, bylo to tak nabezpecne...ale v jeho naruci...blizko jeho srdce jsem mela vsechno co jsem is kdy prala.polibila jsem ho na krku. Sklopil oci a usmal se na me. V tu chvili k nam prilitl Ciro a oba nas obejmul aby se dostal pod nasi deku....Byl tak teplej, ale nadavla ze mu byla zima. Oba jsme se s kubou na sebe jen otravene podivali a zadivali se na obnostroj. S Cirem nikdy nbudem sami.
Kolem ctvrty rano, kdyz uz na sichrove nebylo moc lidi, sedeli jsme tak skoro sami. Ja a kuba jsme stale byli zabaleny v ty dece a sedeli v jednom rohu na zemi a sledovali posledni odvazlivce na tanecni spole. Neprestala jsem ho rukou hlavit pod kosili, kterou jsem mu vytahla z kalhot. libala jsem ho na krku. On jen sedel a nebranil se.obcas sem jen citila, jak jeho svaly na ruce se smrstuji a znovu rozpinaji. Sisknul me tak silne. Jako by se bal, ze to nekdy zkonci, ze kdyby povolil tak odejdu...jako by to byli nase posledni minuty...ale takovy uz byl on. Kazdou minutu zil jako by byla jeho posledni. Pokazde me dokazal donutit neco delat...to on dal jiskru do meho zivota. Od chvile co jsem snim teprve ziju.
"Kubi, ja te tak strasne miluju."reknu, a splni to svuj ucel, trochu me povolil, takze jsem znovu mohla dichat. Dal mi pusu na celo a zhluboka si oddechl.
"Kubo, jsi to ty?"rekne nejaka holka, co se nad nama zastavila.
"Co ty tu delas, Casandro?"rekl kuba a skudnul ramenem abych dala hlavu z jeho ramena dolu. postil me a postavil se:"Casandro, todle je moje pritelkyne a snoubenka, Michaela. Misko, omluv me."rekl a odvedl tu holku z myho dohledu. Ona mi jeste prez rameno zamavala a ja se donutila se na ni usmat.
"Kradez"reknu a odfouknu si vlasy z obliceje.
"On se vrati"rekne nekdo opreny o stenu kousek odeme.
"Hm..."reknu nastvane a stale koukam do kouta za kterym byl ted kuba s tou kosti co ho odvedla..nebo odvedl on ji?
"Nebud zarliva, to ty mas prstynek"rek ten nekdo a ja si jen tak ironicky odfrkla: Radsi zenicha nez prstynek."Podivala jsem se na stuj ukazovacek na leve ruce...tak dokonaly prstynek. Ten nekdo se zasmal a ja se konecne donutila se podivat tim JEHO smerem.
"Heh, znam te?"reknu a zadivam se pod vlasy spadle do obliceje.
"Asi me uz nepamatujes. Je to dobrych par let."rekl a dal si vlasy z obliceje. Ty oci, to husty oboci...ten velky usmev...Sakra odkus ja ho znam...jako bych ho znala lip nez sebe a pritom mi je ten oblicej tak cizi. Zaostrila jsem na jeho usta. Mel prez ne jizvu.
...
"Dej mi to!"
"Nedam! pust to!"dve male deti se tazali o nuz...jak hloupe deti. Byla to holcicka a chlapecek. kolem 5 let.
"Zavolam maminku."rekla holcicka a kluk se k ni priblizil.
"Zavolej."rekl. Byl tak blizko ni, ze holcicka spanikarila a povolila sevreni noze. Kluk to necekal a noz mu vylitl smerek obliceji a zasahl bradu a rty. Holcicka mela porezanou dlan. Oba chvilku jen tak stali. Chlapecek odhodil nuz. Holcicka pak k nemu spisla a prilozila buku na jeho porezana usta.
"Ted jsme pokrevni bratri...jako vinetu a olcetrhen."rekne a chlapecek se usmeje, cimz se mu opet spisti ze stu praminek krve.
...
Zakrotim hlavou a podivam se na svou dlan leve ruky. Nikdy predtim jsem tu jizvicku nevidela. Byla jsem to ja...a on. Nechapave jsem k nemu zvedla oci a on se usmival. Tejemne...ale medove. Znovu mu spadly vlasy prez oci. pohodil hlavou.
"Rysa"rekl aby me pomohl. Ja se usmeju. Rysa smetanka. Kluk co me mej rad, kdyz sem byla mala...vim, ze jsem pro nej vzdycky mela slabost, ale nasi ho nemeli radi...nikdy jsem to nepriznala nahlas. Pokazde kdyz sem ho divela, vypadal jinak...ale pokazde se usmival.
"Ryso!"reknu radostne a usmeju se:"Chvilku jsem si myslela ze je to nejaky tajemny krasny ctitel...a to si byl zase jen ty."reknu a protocim panenky. Postavim se ale, abych si nepropadal tak mala osproti nemu. Byl vyssi nez Kuba. Musel mit kolem 210metru. Oba jsme meli tiky se obejmout, nebo se polibit na tvar nebo neco. Take jsem videla jak z toho oba rudnem. Nakonec jsme si podali jen ruce.
"Jsme se vratili jen na svatky...mamka chtela bejt s jankou, znas ty dve, nikdo s nima nevydrzi..me sem pozvala Casandra,....nastesti."odpovi na otazku co tu dela, kdyz ted zije ve Spanejsku a podiva se na me. Vim o cem mluvi. Moje teta a jeho mamka byli nejstrasidelnejsi tetky pod sluncem. Extra spolu. Opravdu...sem se jich jako mala hrozne bala...a do dnes se jim rada vyhybam.
"Ty...JI...znas?"reknu a poskrabu se na cele...je hodne napadny ze zarlim? proc sem tak zarliva...? Rysa se usmeje.
"Prece bys nezarlila na kazdou co se kolem nej myhne."rekl a usmal se na me:"Mela by sis dat do precevzeti: Pokusim se omezit zarleni...My o vlku...Ahoj."rekne, a ja se otocim. Kuba stalnechapajicne za mnou a obejmul me. Citila jsem se ted tak divne. sundala jsem ze me jeho ruce a sebrala deku, co jsem nechala na zemi protoze mi zase zacinala byt zima.
"Stastny novy rok."rekne Kuba a potrese si s Rysou rukou.
Rysa se podiva na Casandru a pak na me. Dojde mi, ze by bylo slusne ho predstavit.
"Kubo, todle je Rychard Smetanka. Muj nej kamarad z utleho destsvi."reknu a mrknu na Rysu:"Je tu s...Caransdrou"reknu a znovu se donutim na tu divku usmat.
Kuba teda rekne neco ve style, ze ho rad poznava a pak jsme vsichni jen tak stali a koukali na sebe dokud neprosel Ciro, ze uz je auto predehraty, ze muzem jet. Kuba podal ruku Casandre a ona ho polibila na rty. pak poda ruku rysovi a ja jdu take podat Casandre ruku. Pak jdu k Rysovi a zese nevim co delat. Podam mu ruku, ale on nasadi vyraz, ze jsem zretelne nad jeho hlavou videla bublinu z trema otaznikama a prisel ke me aby me mohl obejmnout. Rukama jsem zajela pod jeho kabat, kde nebylo teplo, jak jsem cekala, ale take zima. On me nedrzel na zada ale za boky me stale pritahoval bliz k sobe. mela jsem pocit, ze ikdyz uz to viz nejde stala jsem se k nemu priblizovala. Citila jsem jak se mi zaviraji oci. Rychle jsem je otevrela a odtahla se od Rysi. Zavrtel nade mnou hlavou a vlasy mu znovu spadly do obliceje.
Kdyz sme odchazeli, oni zustali stat beze slova na tom miste. Obejmula jsem jednou rukou kubu a prez rameno jsem se otocila zpatky. Rysa na me nepatrne zamaval konecky prstu a procelil mezi zuby:"za x-let navidenou."jen se na nej usmeju. Kdyz byl mladej byl to takovej burt...mel statnou plet a byl strasne blbej-vzpominala jsem. Nosil mi kytky pokazde kdyz sme se videli...kdyz sme byli na abore, tancovali jsme spolu a on me tenkrat polibil. Od te doby jsem na nej nebyla schopna promluvit. Brala jsem ho jako kamarada-nejlepsiho. Pak, kolem 17, se zmenil. Vim, ze utikal zdomova...vzdycky sem zbytrila kdyz se o nem nasi bavili. Rikali ze je ted peknej a utahovali si ze me. Pamatuju se, kdyz sem si od nej pujcovala jednou lyzaky. Meli jsme si merit nohy. Sedeli jsme proti sobe nazemi a oba jsme se premlouvali aby to, ze se nechcem dotkout nebylo videt....pomalu jsme natahovali nohy. Pak se nase chodilda setkali-jako nase oci. Tenkrat uhnul pohledem tak rychle...chtela jsem na nej koukat...kam se vytratilo nase pratelstvi? hned se zvedl a odesel do sveho pokoje....za dalsich par let pamahal stehovat nas nabytek. Nevedela jsem, ze u nas v haraku nekdo je...sprchovala jsem se a ven jsem vysla jen zabalena v malym zupanu. Sedel na zidli z mem pokoji s nohama na mem stole a usmival se na me. Hrozne jsem se ho lekla. Malem jsem vyskliva dvere jak jsem snimi triskla, kdyz jsem se v soku znovu sla do koupalny abych se oblekla. Rekl mi tenkrat ahoj, ale ja jim byla tak okouzlena ze jsem nebyla schopna odpovedet...a ted...znovu jsem se otocila smerem kde byl nekde za nekolika stenami otreny...zase byl okouzlujici-okouzlujici vzpominka. Citila jsem jak na me Kuba kouka jak kdyby chtel videt co se mi hodi v hlave. Usmeju se ne nej a tesne pred autem jsem se zastavila. Chvilku pokracoval v chuzi a pak se zastavil. Chtel neco rict ale pak se zastavil, zavrtel hlavou a znovu chtel neco rict.
"Ps..."pristoupila jsem k nemu a pritiskla mu prst na usta, pak jsem i pres muj prst polibila jeho usta:"Jsem unavena. Proberem to, az se probudime."reknu a on me vyzdevne do Ondrova vysokeho auta. Kuba pozvedne oboci se skodolibim vyrazem v ocich:
"Ja se ale jen chtel zeptat, jestli nechces sedet vepredu."rekne a vsichni se zasmejeme
***

Asi mě přesvědčíš

29. listopadu 2008 v 9:41 | Janinka
To je ale hrozný, jaký na mě máš vliv! Mně se teď úplně nechce přestat, i když předtím sjem byla odhodlaná toho nechat... Njn, ale já nikdy nebyla zásadová... V jistých ohledech...
To jsem ráda, že bys se mnou šla... No, pár lidí by šlo, kdybych jim to zaplatila, ale zas tolik závislá nejsem :-D. Ale 11. - 17. prosince má CinamaStar Filmmánii, takže budou promítat jen za 50 kč, tak budeme hlídat, jestli nedaj Twilight (jakože tomu moc nevěřím, protože na to moc lidí tady nechodí, jo a včera jsem v tom kině zahlídla Anetu!!!) a kdyžtak zas půjdu s Leničkou... Víš co, za půlku to jde...
No, jinak budu celý víkend píct... Musím, je to první volnej 'termín'... Aspoň že nemám skoro žádný učení, jen děják, ale už si zvykám ta jeho všudypřítomnost :-D.
Jo a strašně se mi líbila ta hudba z Twilight... Kdybys narazila na nějaký odkaz na stažení, tak si na mě vzpomeň ;-).
Robert Pattison
***
Jo jo, Silvestr stál opravdu za to. Přežili jsme ty lidi kolem sebe a když ostatní odpočítávali začátek nového roku, dlouze mě líbal. Byl pěkně nenasytný, bylo mi úplně jasný, co chystá. Měla jsem z toho nehoráznou srandu. Jednou jsem výrok, že chlapům jde jen o to jedno ohodnotila známkou 3. Měla jsem jim dát jedničku. I když vás mají upřímně rádi, stejně s nimi skončíte na jednom jediném místě. Ten výrok byl absolutně pravdivý.
Když jsme pospíchali domů, strhla se sněhová bouře. Už zase. Myslím, že letos nás ten sníh pohřbí. Byl opravdu dobrý řidič, prokličkoval domů po tom náledí docela rychle, nikde se nezahrabal atd. Byl strašlivě nedočkavý, musela jsem za ním běžet. Jen co se za námi zabouchly dveře, přitiskl mě na zeď. A pořád se usmíval, jako by z něj něco spadlo, jako by neexistovalo nic, co by mu ten úsměv mohlo zmrazit. Úplně mě tím nakazil. Rozepnul mi bundu a položil mi tvář na krk. Vdechovala jsem vůni jeho rozcuchaných vlasů a pomalu mu vykreslovala uklidňující kroužky na holé kůži za krkem. Zasténal. Musela jsem se zašklebit. Zvedl hlavu a tázavě na mě zíral. Zakroutila jsem hlavou. On tu svou naklonil do strany. Fajn, tohle se nedá vydržet. Jedním plynulým pohybem jsem mu rozepla bundu. Vysoukal se z ní. Já se soukala z té své, ale nemohla jsem to vydržet, potřebovala jsem se ho dotýkat, potřebovala jsem ho cítit, chtěla jsem, aby byl blízko, blíž, nejblíž… Chytil mě pod koleny. Omotala jsem mu ruce kolem ramen a nesl mě po schodech nahoru. Napadlo mě, jestli mu ty ruce neupadnou. Já nevážila zrovna půl kula… Líbala jsem ho na krk a zhluboka dýchala. "Uvolni se," napomenula jsem ho. Myslím, že kdyby se uvolnil, tak žuchnu na schody jak pytel brambor. Jen se tomu potichu zasmál. Položil mě na postel.
"Tak a teď se uvolni ty," zašeptal.
"Ale já jsem absolutně uvolněná," hryzala jsem se do dolního rtu.
"Jakože už to víc nejde?" škádlil mě. Rukama mi zajel pod tričko a položil je na žebra. Zhluboka jsem se nadechla, oči vytřeštěné. Naklonil se dopředu, naše čela se dotýkala. Přiznávám se, ztrácela jsem nad sebou kontrolu. S ním mi to nevadilo. Bezmezně jsem mu důvěřovala. Byla jsem netrpělivá. Začala jsem ho líbat a on mi ochotně odpovídal. Najednou přestal a přitáhl si mě k sobě. Choulila jsem se v jeho náruči a čekala. Hladil mě po vlasech.
"Šťastný nový rok, lásko," zašeptal tak potichu, skoro přitom nepohyboval rty, až jsem pochybovala o tom, jestli jsem to opravdu slyšela.
"Šťastný nový rok," přitakala jsem.
Políbil mě do vlasů. "On je každý šťastný jinak, viď?"
Pokrčila jsem rameny. "Každý nachází štěstí někde jinde."
"Kde nacházíš štěstí ty?"
"Ty víš, kde nacházím štěstí!"
"Řekni to nahlas," zaprosil. Nešlo mu odolat.
"V tvých slovech… V tvých dotycích… V tobě," zakončila jsem to.
***
Fajn, tak tohle je konec první části... Budu pokračovat obdobím kolem svatby... Takže červnem :-D

zustan...prosim

29. listopadu 2008 v 1:00 | michaela
SI ted pripadam jak bella...ne, zustan, neodchazej...pokud ty prestanes psat o tomasovi ja nebudu moct psat o kubovi...a me budou oba strasne chybet..proste ty jsi ty...ale ty a kuba jsi TY...prijde mi to tak opravdovy....prosim...nech ho tu! muzes psat jen ruzny prihody....nazavysli na sobe ale nekonec to muze byt lepsi nez Twillight...vzdyt slysis kolika holkam se to libi....vzdyt vsichni autori cerpaj ze svyho okoli...a tendle tvuj pribeh neni jen tak neobycejnej..opravdu zije..tak krasne se to cte..hned si pripadam vic divci:) je to dokonaly...obcas v obycejnosti je krasa...! nekazto...vzdyt vis, ze vsichni nemaj na Twillight radi to, jak tam dava ten konflick s Jakobem....jak by to bylo ksasny kdyby tam nebyl...kdyzby to meli jednoduchy:)....me by se to cetlo lip...fakt, nepotrebujes krev ktomu aby se to pubertackam libilo...todle se libit bude!!!!
***
"Znam, vubec si stim nedelaj hlavu. Ja a Kuba mame natinku radi. A ona ma kubu taky rada, tak to zvladnem."
Ale ted uz je cas jit, Kuba pro me prilej...
Poprosila jsem ho, aby sel nachvilku dovnitr a vsichni jsme si pripili...Vzpomela jsem si, jak jsem se za zacatku bala seznamit Kubika s Tatinkem...ale ty dva si spolu tak suprove rozumeli...Musela jsem se naprazdno usmat, kdyz jsem je videla. Zajda stal jen v rohu mistnosti a ziral na to, jak si ti dva rozumeji a nalival si uz nevim kolikatou sklenicku. Zuzka i maminka byli v kuchyni a hadali se, kdo sklizel nadobi naposled. Sla jsem teda aq driv nez tatinak rozlil sampus to nadobi sklidila.
"Tak na co si pripijem?"zeptam se a mrknu na Kubu.
"At mame vsichni hodne stesti a zdravi."rekne maminka a zvedne sklenicku ze stalu ke stropu.
"At se dozijem vnoucatek"rekne tatinek a zajda se zadusil chlebickem, co si prave strcil do pusy, videla jsem, jak se kuba zacklebil, on tydle narazky bral jako samozrejmost, nikdy mu to navadilo, mozna proto, u nas byl on ten kdo chtel deti, ja se jim branila. Ale u segry to muselo bejt obracene, vzdycky chtela hoodne deti. Chudak kluk. Pak se postavil, odkaslal a zvedl sklenicku.
"At tvorime tak suprovej par jako utvorili vase rodice."rekne s usmevem na me a kubu a pak obejme segru.
"Na Natinku, at nasi mamince nenadela tolik vrasek, jako jsem to udelala ja."reknu a obejmu maminku a zvednu sklenicku.
"Na lidi, co mi na svet privedli nejuzasnejsi snoubenku na celym svete. Na celou vasi krasnou rodinu, vzdycky sem chtel mit rodinu jako mate vy tri"rekl ke me, zuzce a natali:"at jste nadale tak uzasne fungujici rodina."usmeju se na nej a sleduju jeho ruku zvelajici sklenicku ke stropu.
"Na spoustu uspechu v pristim roce."rekne zuzanka a chytne posledni sklenicku z alkoholem.
"Mami, mami, prosim, mohla bys mi take podat sklenicku?"rekne vychovane natalka a maminka ji poda jeji rychle spunty. Vsichni si potukame a dame si navzalem pusi na lyce, ci pusu a zapijeme to.
.
.
.
"Sme tu!"zakrici kuba kdyz prijedem k nemu na chalupu. Bylo tam podezrely ticho.
"To jsme tu mezi prvnima?"reknu a sliknu si kabat, ktery povesim do satni skrine.
Kuba se na me jen usmeje a neodpovi.
"Co na me kujes..."reknu...neptam se, spis se mi snazim oznamit, ze se mi to nelibi. Kdo ma rad prekvapeni? Radsi bych sem sla na jistotu...prekvapka jensou nic pro me.
"Kuchyn!"zakrici kubuv starsi bracha. Takze ted uz aspon vim, ze tu nejsme sami.
"Kde jsou ty saty?"
"V tvy loznici."rekne Ciro.
"Dejte nam tedy minutku...sorry, ze jsme tu dil, sem zase prilej domu pozde."rekne. Byl takovej gantleman, nikdy nepreznal, ze vina je na my strane pred jeho rodinou. Museli si myslet, ze jsem dokonala.
"Ja jsem oblecena...nepotrebuju se prevlikat."reknu a zamirim do kuchyne. Kuba me ale chyne za ruku a rekne:"Ver mi, ze se chces prevliknout."
Na jeho poslely lezeli spolecensky saky a oblek. Nechapala jsem...to jdem videt nejakou operu bo co? Nestavkovala jsem ale a navlikla jsem se do tech satu. Byla jsem rada, ze jsem byla pekne namalovana a mela jsem upraveny vlasy-natoceny. Mela jsem hnede prirodni stiny ktere se nastesti nebyli s svetle modrymi saty s cernym leskym paskem pod prsy. byl to presne ten strih, co mi zvyraznoval celkem hubeny pas a prohlucoval nohy. Byla jsem rada, ze mi k tomu ten silvestrovsky jezisek pribalil i boty. Kuba vylezl z koupelny, kde se udajne potreboval preholit a vysel ven s krasnym bilo-zlatym tlustym retizkem, krety mi pirpul na krk. Byl na nej privesek s nejakym tvarek, co jsem netusila co to je. On ale z kapsy vytakl druhy stejny retizek, ale trochu masivnejsi s podobnym priveskem a prolizil ho k tomu mymu.-wow...tvorilo tu nejkrasnjsi labud co jsem kdy videla. Dva takove kousky niceho dohromady tvori neco tak dokolalyho. Jako my dva. Usmeju se na nej-"je to tak krasne"reknu a on si zapne sako;"Ty jsi tak krasny"reknu a on me zavede do koupelny abych se na sebe podivala. Na krku jsem mela retizek od rodicu a tetisek od nej, byl tak dlouhy, ze ta pulka labute zapadla do mych satu:"ja vypadam taky dobre"-pochvalim se otocim se, abych se podivala jak vypadam i ze zadu. WOW....sluseli mi ty saty. Museli stat mailand.
"Podekuj za ne Cirovy, to on je vybral, mas to od cely rodiny k vanocum...opozdene ale prece."rekne a da mi pusu. Ciro me zna lip, nez sem si myslela, pomyslela jsem si. Byla jsem rada, ze jsem kazdemu dala neco k vanocum...bych si jinak neodpustila.
**
Kdyz jsme prisli do kuchyne, vsichni na nas cekali. Vypadalo to tam nadherne. Dlouho jsem tu nebyla, zapomela jsem, jak krasna tadle chalupa je. Velka kychyn zakoncena barem-uralova deska a tmave drevo tvorilo naprosto dokonalou kombinaci s cihlivou stenou a cihlovym krbem. Stul byl veliky...mela jsem pocit, ze lide na druhe strane me nemaj sanci slyset. Uprosted meli jezdici pac, ktery posouval jidlo aby jsme se usetrili toho: "podej mi prosim omacku..podej mi maso...". Vsichni tam sedeli a koukali na me. Kubovi bratri oba nemeli pritelkyni. Ciro nebyl stalej typ a Ondra se pred par tydny rozesel s jeho dlouhodobou pritelkyni tak byl ted sam. Meli tu ale sebou Nejaky asi tri kamarady, co jsem nikdy nevidela.
"Tak ale furt nechapu..."rekla jsem...co vlastne nechapu? Proc sme nastrojeni nebo to, proc mi kuba rikal, ze jdem na party a jsme tu skoro sami.
"Nejdriv se najeden a pak letime na tu party, neboj."rekne Kuba a mrkne na me.
"Letime? O co tu jde, stipnete me nekdo"reknu a Oba kubovi brachove vystartovali ze zidly aby me mohli stipnout, ale Kuba me odtahl za sebe a oba si sedly.
"Stebou neni sradna."rekne ciro a rozepne si sako. Samo pod tim nemel kosili ale triko, co jsem mu dala k vanocum. Mrknul na me.
"Dekuju za darek, je to dokonaly."reknu a oba kluci prikyvnou:"Kde jsou vasi."
"Nekde na dovoleny, silvestrovsky oslavy nejsou nic pro ne."rekne Ondra a Kuba to odkejve. Kdyz dojime, zasedneme vsichni do auta. Byla jsem rada, ze stim "Letime" to kuba nemyslel vazne. Jen sme leteli v aute. Ondra ridil svuj Track jako vzdy jak silenec, todle jeho veeelky auto nedostavalo smyka, pac melo nahon na vsechny ctyri, takze jsem se snim tak moc nebala. Zastavili jsme na velkem parkovisti pred zamkem Sychrov, co nebyl tak daleko od jeho chapupy.
"WOW, ja nevedela, ze otviraj Sychrov!"rekla jsem nadcene. Tendle zamek jsem mela rada kvuli kagrade, ale nepamatuji se, kdy naposledy jsem byla veznitr.
"Proto jsme tu, je to mimoradna akce."
"LOl...a ja si myslela ze budem hrat tendle silvestr na barbary. Dekuju."reknu a dam vsem trem postupne pusu.
***
pokracuju pristeXD....at to neni moc dlouhy.
Mam te rada....a sem rada ze se ti twillight liilo....to vis ze bych stebou sla..taky tu se mnou na to uz nikco nechce jit, sla bych:)


Dokonalý

28. listopadu 2008 v 19:33 | Janča z toho nemůže
Jsem byla podruhý na Stmívání... S Lenkou a Mončou... Bych šla zítra zas, ale nidky se mnou nechce... Asi se bojí o moje zdraví... Ale já mám jen ráda Love story, proč to nechápou! Ty bys se mnou, určitě šla, že jo? Utěš mě!
Jinak, slíbila jsem, že napíšu ještě 2 kapitoly, že, tak tady je pokračování:
***
Večer jsme strávili spolu. Vždycky jsme v od šesti do desíti mluvili o starém roce. Někdy nebylo na co vzpomínat, ale letos to docela ušlo. Nakonec jsme ale stejně mluvili o posledním měsíci. O jeho náladách, o mé přecitlivělosti, o budoucnosti. Vylezlo z něj, že mu nabídli cestu do Japonska, což byla pro programátora nevýslovná pocta. Odmítl ji. Najednou mi to bylo jasné. Že nebyl ani tak náladový, jako spíš nerozhodný. Že se s tím pral a nakonec zůstal se mnou. Zírala jsem v pološeru na jeho obličej. Očima jsem se mazlila s jeho ostrými rysy, proklínala se za to, jak mě poslední dobou ty jeho narážky otravovaly.
"Já nevím, co říct," přiznala jsem. Na tohle jsem nikdy nebyla. Věděl to. Usmál se. Vypadal přitom tak úžasně, že se mi zatočila hlava.
"Tak nic neříkej. Co bys taky říkala? Rozhodl jsem se a s tím nic nenaděláš."
"Jsem jen ráda, že ses rozhodl, jak ses rozhodl," vysoukala jsem ze sebe.
"Já taky," zašeptal. A upřímnost z něj sršela. Natáhla jsem ruku a položila mu ji na tvář. Přitáhl si mě k sobě a zlehka mě líbal. Prostě pokládal své rty měkce na mé. Cítila jsem v ústech jeho dech, byl zrychlený stejně jako můj. Zjistila jsem, že zatlačil mou hlavu na opěradlo pohovky, kterou jsme dostali k Vánocům od jeho táty. Mimochodem tu pohovku jsem od počátku zbožňovala. Tomáška jsem vlastně taky od počátku zbožňovala. Jeho oči, jeho vlasy, jeho úsměvy, kradmé pohledy, jeho něžné ruce, klidnou povahu, i tu rychlou jízdu, za kterou jsem ho kárala. Byl všechno, byl celý můj svět. Kdyby mi teď řekl, ať s ním jdu do kostela a řeknu ano, sebrala bych zaprášený suchý kytky v obrovské váze v předsíni a běžela tam.
Na chvíli se odtáhl. Zajel mi jednou rukou do vlasů a laškovně je prohrábl. "Na co myslíš?"
Nepřemýšlela jsem. "Na svatbu," vyletělo ze mě a už to nešlo vzít zpátky.
Udiveně pootevřel rty. "Wow. Tak to jsem od tebe ještě neslyšel. S tím většinou prudím já, ne?"
"Jo," vydechla jsem, protože mi začal svlíkat tričko. Měl smůlu, že byla zima a já pod tím tričkem měla ještě jedno s úzkýma ramínkama. To ho nevyvedlo z míry. Položil rty na mé levé nahé rameno.
"Takže na co konkrétně jsi myslela?" zašeptal. Dýchal vyrovnaně, určitě byl napnutý jak špagát, co ze mě vyleze. Jenže to jsem nevěděla ani já sama.
"Tak, jsem si říkala, jak jsem hloupá, vždyť takhle bys mi mohl kdykoliv utýct s nějakou jinou… A když jsi tak ochotný nechat se připoutat? Proč ti vlastně bráním?"
"Nebraň mi," zvedl hlavu a díval se mi do očí. Určitě se mi v nich odrážely ty jeho radostné plamínky.
"Vždyť říkám, že už nebudu," zamumlala jsem. Nechtěla jsem mu kazit tu nenadálou radost. A když ho miluju… A já ho miluju, to jsem věděla už dávno. Mrkla jsem na hodiny. Bylo krátce po desáté. Sledoval můj pohled a zaúpěl. Rád by zůstal, to bylo jasné. Jenže já si chtěla ťuknout s Míšou, Kubou a Lenkou a všemi ostatními.
"Nemůžeme," snažil se, ale já razantně zakroutila hlavou.
"Máme pro sebe celý zítřek a pak…" zarazila jsem se.
"Pak co?" naléhal, když mi podával tričko.
"Pak celý zbytek našeho života," přiznala jsem.

Stmívání

27. listopadu 2008 v 22:07 | Janinka
Aaaaaaaaaaaaaaaa!
Chce se mi křičet! Já to miluju!
Zítra půjdem s Lenkou ještě jednou! Mně se to náhodou líbilo! Vzhledem k možnostem filmu to bylo v mnoha ohledech propracovanější než knížka! Prostě... Chtěla jsem se nechat zatlačit do sedačky, protstě tam zůstat a vidět to znova a znova... Sedět tam až do středy! A když jsme šly z kiny, vzaly jsme si každá štos programů, protože na nich byl Edward s Bellou :-D. No... Se mi to líbilo...
Nejvíc se mi asi líbilo, jak zjistila, že on je upír a strčila ho do ramene a on za ní šel do lesa a pak vlastně následuje tahle scéna:
V tu chvíli jsem se cítila, jako bych tam byla taky.... No a pak samosebou ta pusa, ta byla dokonalá:
Tak dobrou... Já teda asi neusnu... Ale... Stejně, dobrou!

Zdravím Američanku

27. listopadu 2008 v 10:28 | Ta divná Češka
Ahoj, Miško!
Tak ty teď už taky nebudeš psát, nebo co :-D. Já furt ještě plánuju další 2 kapitoly. Teda pořád jen plánuju... Ale myslím, že po Stmívání to bude slaďák největší...
Tak na to Stmívání jdeme nakonec dneska od půl šestý... Tyjo, celý den nemyslím na nic jinýho... A to jsem psala z matiky a před chvíli z ekonomiky... Teď mám ekonomiku... A potom děják... Myslím, že mě Baci vyzkouší. A pak ještě známkuje na těláku. Tyjo a mně je to tak jedno! Jdu s Lenkou na Stmívání, na zamilovaný sedačky, budeme křičet a brečet... Hmmmm. No, taky z ní musím vytáhnout, jak je to s tím přestupem, protože mi zase psala, že jí to nedovolí... Ale kdo, toho jsem se nedopátrala...
Ztm, Janča

wowky

26. listopadu 2008 v 20:06 | Janča z toho nemůže
Tyjo, nevšimla...
Dneská byl úplně nej nej orchestr!
Drž mi palečky, ať ukecám mámu, aby mě omluvila z těláku, protože u nás je to Stmívání zítra od 15,30h... Taky mohla Lenka koupit pozdější, co... No, musím to nějak stihnout... Jdu ukecávat... Zatím se měj, lásko, papa JTP

jeah

25. listopadu 2008 v 22:24 | miska
tak jako a vsimla sis, ze sme se tendle mesic dostali uz na 100?

co?

25. listopadu 2008 v 22:13 | Janča z toho nemůže
Ne ne ne! Já ho neodkopnu, jen už tu povídku dokončím a budu psát něco jinýho... Sem... A na liter... Zjistila jsem totiž, že když píšu tobě, píšu pravidelně a za něco to stojí, ale když píšu na papír, tak mi chybí ta morálka a nedokážu to dokončit. Ale tys mi teď dala příležitost napsat něco velkýho, tak bych to chtěla zkusit... Ne, že bych měla nějaký nápad XD. Už to chápeš? Já jdu spát... Napíšu... Tyjo, vlastně nevím, kdy napíšu! Zítra tvrdnu na orchestru a ve čtvrtek jdeme na Stmívání! Ale v pátek ráno napíšu na 100%.

ja to nepobaramXD

25. listopadu 2008 v 22:01 | misa
Co si ted napsala...asi prestavam rozumet cestineXD....tys mi chtela rict, ze je divny ze mam studeny ruce? jakto ze nekdo vi, ze mam studeny ruce? kdo o tom, ze to pisem vi? neco mi uniklo? Na tom litru jse jdu taky asi prihlasit a zacnu to tam taky davat...pokud budes neco psat, budes to davat tam nebo na papir?
wow....ty takdle tomaska odkopnes, jo?XD

pochybnosti

25. listopadu 2008 v 20:12 | Jeninas
Hmmm, tak si říkám, že bych s tím měla pomalu ale jistě skončit. Myslím s tou povídkou. Protože bych se nerada stala závislou... A taky už to je tak daleko, že přemýšlím, co přede mnou ten kluk tají, jak se chová tak divně :-D. Dala jsem to na liter. Víš, jak to nemá děj, nevím pořádně o co jde a přitom tam je tolik znamení, že se na pozadí něco děje. A opravdu by se dělo, jen nechci sama sebe vtáhnout do žádných temných zákoutí fantasy... Neříkej, že máš jen tak studené ruce! To jsou věci, nad kterými se lidi zamýšlejí, když to čtou a ptají se mě, co se sakra děje? A jedna holčina mi dokonce psala něco v tom smyslu, jestli se mi to stalo kdysi nebo to píšu průběžně každý týden a děje se to teď. Oni tomu věří! Ale já tomu nechci věřit. Nechci. Asi to skončím s novoroční pusou. A začnu psát něco jiného. Já mám náladu psát, ale mám takovou náladu psát, že bych to měla brát vážně! Víš, napsat něco, co má šanci stát se velkým dílem! Tohle tu šanci nemá, protože se nechci nikoho dotknout. Takže: tohle dopíšu, rozvrhla jsem to do 9ti kapitol+prolog. Myslím, že je to pěkný, že se k tomu budu ráda vracet. Ale když už to dělám a věnuju tomu tolik času, měl by tam být nějaký výsledek, nemyslíš? Hm, chtělo by to fantasy plné lásky, ale nesmít to být Twilight. Hm, těžký úkol, uvidíme, jak dlouho mi to odhodlání vydrží :-D. Papa lásko, pamatuj, miluju jen tebe! J

:( love ...who?...love me:)

25. listopadu 2008 v 19:48 | michaela
Zrovna kdyz mam cas ti psat tak zrovna prestanu mit baterku..ale co bcy h pro tebe neudelala, presunu se a sednu si na zem. Love ya, michaela.
***
Nakonec ten tyden utekl rychlejs nez bych chtela...A ted? hura na silvestra...tak moc se mi na tu party nechtelo..dokonce jsem snazila sefovou premluvit, aby mi dala na silvestra nejekej job.
"Are you crazy? I have boyfriend you have got, i will be afrait to let him go alone....!"
"I truest him...he looks like one of those 'cool guys' but he is not able to do something like flort with another girl when he have a girl. He will broke up with me if he will know that there is someone more interesting for....but it will not heppened, let's not speak about it anymore."reknu a obe se zasmejeme.
"Fine, but still i don't neet Ya tommorow. Go home girl...or you will be once so sorry that you didn't come..."
"Yeah....i think that you are write..."reknu...asi mela pravdu. Jednou bych toho litovala jako kadzyho dne, co jsem jak mlada holka nechodila s nasima ven a sedela zavrena doma. V ty dobe sem byla tak blba, nechci na todle pobdobi za nejakou dobu vzpominat jako ze sem byla blba...kdyz se to tak vezme, mela bych si uzivat nez budu mit rodinu- tak to s prckama nepujde.
" so have a nice rest of X-mass holidays, again...and enjoy your New Year party, love Ya, bye"rekne moje sefova a obejme me. Jo, v zahranici jsou trosku jine pracovni pomery nez tu...objimni je tak formalni jako u nas potreseni rukou, poloveni na tvar je jako uzmev na privitanou. Chtela bych sve deti takdle vychodat...aahhh..co to placam...na deti jeste casu, ted na to myslet nemusim....Kdyz me pusti z objeti, take ji popreji hezky zbytek vanoc a rychle projdu letistni kontrolou, aby mi nakonec jeste neuletelo letadlo. Museli posunout let o hodinu dopredu, pac hrozila vychrice, takze jsem byla torchu chaoticka- nevedela jsem, ze neco takovyho existuje, zatim sem se vzdycky setkala jen se spozdenim...
Na letisti v PHE na me cekal Tatinek. Poprosila jsem ho, aby pro me prijel, chtela jsem pred tou party oslavit vecer s rodicema a setrickama. Zuzanka privedla Zajice, myho bejvalyho spoluzaka. Tak dlouho si psali a tak dlouho ji balil...jsem rada, ze se dali konecne dohromady. Je to skwelej kluk a hlavne jit to spolu strasne kluci. Honza me pozdravil a vyptaval se me jak se mam, pac jsme se hooodne dlouho nevideli. Pak jsem je nechala i se segrou a sla pomoct mamince pripravovat hostinu-prijde cela rodina. Jak krasne to u nas zase vonelo...Sla jsem se podivat do mistnosti, kde jsem predtim mela pokojicek. Ted z toho byla takova odkladova mistnost a tak trosku tatinkova pracovna. Na stene stale vysela ta ma kitara a klobouk, na druhy strane byla stale moje americka stene. Chtela jsem si ji vzit sebou, ale Kuba mi to zakazal. Bylo to dokonaly; mela jsem tam fotky, dopisy jak ty, co jsem si psala s lidma v americe tak i ty, co mi kamaradky poslali. Prstem jsem prejizdela po jednotlyvych fotkach a vzpominala. Byl to peknej rok...peknej kluk...Achjo...moje druha velka laska...jednu dobu jsem si myslela, ze mam stesti na cizince...florian a pak tendle: Na fotce kde me objimal a daval mi pusu jsem byla uplne zlomena v jeho naruci...usmala jsem se. Ale pak jsem potkala kubu...konecne jsem nekoho, kdo byl bliz nez 6000km daleko.mohla jsem ho videt kazdej den a vubec mi nelez krkem...mohla jsem mu rict vsechno....
"Michalko, pripijime si-jsem s nama?"
"Jen ale dzusem, ja dneska budu sofer."reknu a protocim panenky.
"Kam jedete-ja myslela ze zustavate doma."
"Jedem ke kubovim rodicum na chalupu. Bude to najka party jeho brachy, Cira. Moc se mi tam nechce...ale kuba chce."reknu a oddechnu si:"skoro tyden u nas bydlela lenka, jak jsem ti rikala, bylo mi blbi rict ze mi nezalezi na jeho kamosich..."reknu a maminka me pochvali, ze delam dobre. obejme me.
"Ty mas tak tezkej zivot, vid ty nase chudinko."rekne s usmevem.
"Mno jo, hroznej...asi se dojdu zahrabat. Mam te rada. Zejtra urcite prijedu na obed. Pocitej se mnou."reknu.
"Jo, vidis, na to jsem se taky chtela zeptat, ja s tech dvou misicko zesilim."prizna se mi a zavre dvere. Zacne mi vypravet co zase zuzka a natalka vyvadeli. Lituju ji. Obejmu ji a cejtim jak ji po tvari stejkaj slzy. Vzdycky byla takovadle i kvuli me ale jako pytomi pubertacce mi to nevadilo...ted me to boli trojnasone. Chudak, mi ji davame.
"Co kdybych si Vzala Natalku zase k nam. Mam pristi tyden volno. Mame pejska, tak sni budu chodit hodne ven...hlavne se netrap."reknu a dam ji pusu.
"To bys byla tak moc hodna...Od ty doby co zdenka...proste uz to neni sni tak v poradku jak by melo byt, nechci ji zatezovat hlidanim..a majku znas."
"Znam, vubec si stim nedelaj hlavu. Ja a Kuba mame natinku radi. A ona ma kubu taky rada, tak to zvladnem."
Ale ted uz je cas jit, Kuba pro me prilej...
***

best scene!!

25. listopadu 2008 v 15:23 | twillight
na todle koukni..nej part celyho filmu, miluju!


:D a ted jdu cist co si mi napsala:)

škola volá!

25. listopadu 2008 v 8:38 | Janinka
Čao... Mám tu další část, než poběžím do školy...
***
Svátky jsme strávili u mých rodičů. Byli jsme tam přesně 3 dny, ale bohatě mi to stačilo. Už bych nemohla být doma. Zpětně jsem nechápala, jak jsem to tam tak dlouho vydržela. Pod dozorem svojí starostlivý mámy a spolehlivě nabroušeného táty s natvrdlým bratrem… Ne, ten tam nebyl, vlastně mi i chyběl. Nebudu si hrát na drsňačku, bylo to fajn, ale další den už by byl příliš. Po zbytek týdne jsme objížděli nějaké přátele a chodili na sjezdovku (pořád mě týral tím snowboardem, asi s tím nedá pokoj, dokud nesleze sníh, protože měl ohromnou radost z mých pokroků a já mu ji nechtěla kazit). Na Silvestra jsme tradičně vyrazili na rybník. Samozřejmě už jsem za ten rok zapomněla, jak se používají brusle, takže mě musel neustále zvedat na nohy. Jednou jsem se dokonce odvážně rozjela a chtěla zkusit nějakou otočku, ale přihnal se tam a chytil mě za pas, abych si neublížila. "No tak, ty mě vůbec nenecháš riskovat," zlobila jsem se naoko.
Políbil mě na zmrzlou tvář. Jeho rty byly teplé a měkké. Cítila jsem, jak se mi do obličeje žene krev. "Nechci strávit poslední den roku na pohotovosti. Mohl bych propásnout novoroční polibek," šibalsky se usmíval. Musela jsem myslet na to, že jsem na ledě a pokud se mi podlomí kolena, nejspíš si nabiju šišku. Už jsem to nesnesla, hravě jsem se od něj odtáhla a se smíchem zamířila na druhý konec rybníku. Snažila jsem se nemyslet na to, jak mě bude zítra bolet celý člověk… Už jsme tu zledovatělou plochu brázdili více než 2 hodiny, můj fyzický limit byl nejen splněn, ale dokonce vyčerpán na nejvyšší míru. Převlíkla jsem se do zimních bot a bylo tak nějak lehko. Jako vždycky, když jsem se zbavila nerovnováhy a nejistoty. Tomáš se řídil mým příkladem. Pak sebral všechny brusle, hodil si je přes rameno, vzal mě za ruku a vedl mě k autu. Tvářil se zase tak nějak zasněně. "Na co myslíš?" špitla jsem.
Otočil se na mě. Cítila jsem, jak taju pod jeho pohledem, snažila jsem se normálně dýchat. Tohle je přeci hrozně trapné takhle se chovat pokaždé, když se na mě zahledí! "Na nic. Na žádné starosti a tak. Jen na tebe. Na tenhle volný den. Jen jsem rád."
"Jo. Taky jsem ráda," zamumlala jsem. Asi to moc nedávalo smysl, ale on mi rozuměl. Byla jsem ráda, že ho mám a že je se mnou. A že ten starý rok byl tak fajn.